10 CO 26/2023-490 — Okresní soud Plzeň-město

1. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 23. 9. 2022, č. j. 18 C 338/2018-449, zamítl žalobu o zaplacení částky představující náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16. 5. 2017 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 10 000 Kč měsíčně, a to vždy k 15. dni v měsíci (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení částky představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 10 000 Kč měsíčně zpětně od 16. 5. 2017 spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16. 5. 2017 do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobu o zaplacení částky představující náhradu nákladů spojených s léčením spolu s úrokem z prodlení od 16. 5. 2017 do zaplacení (výrok IV.), zamítl žalobu o zaplacení částky představující bolestné spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16. 5. 2017 do zaplacení (výrok V.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok VI.). 2. Proti tomuto rozsudku podala si žalobkyně včasné odvolání prostřednictvím své zástupkyně podáním ze dne 8. 11. 2022, které následně k výzvě soudu prvního stupně podáním ze dne 20. 12. 2022 prostřednictvím své zástupkyně také doplnila. Odvolání bylo výslovně podáno jen proti výrokům I., II. a III. rozsudku soudu prvního stupně, kterými byla zamítnuta žaloba žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění a na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Žalobkyně přitom namítla, že v řízení před soudem prvního stupně navrhovala k prokázání svých tvrzení celou řadu důkazů, ovšem část těchto důkazů soud prvního stupně vůbec neprovedl, a s ohledem na to nebyl skutkový stav náležitě zjištěn, tedy nebyl zjištěn v takovém rozsahu, aby soud prvního stupně mohl dospět k těm závěrům, ke kterým nakonec dospěl. Napadený rozsudek je tak dle žalobkyně minimálně předčasný, ovšem dle názoru žalobkyně i nesprávný. Žalobkyně tedy navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že se na rozdíl od žalobkyně zcela ztotožňuje se závěry a odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, je přesvědčena, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné, a proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil. 4. Vedlejší účastnice na straně žalované v rámci svého vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že nepovažuje odvolání podané žalobkyní za důvodné a plně se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně. Poukázala přitom na to, že postup lékaře a jeho soulad se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a praxe je třeba hodnotit tzv. ex ante, tedy na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodování s tím, že z provedeného dokazování, zejména ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], včetně jejího výslechu, vyplynulo, že medicínské postupy pro určování diagnózy nebyly ze strany žalované porušeny, ale naopak celý tým dermatovenerologického oddělení podílející se na vyšetření žalobkyně u žalované provedl před předáním pacientky dermatoložce [anonymizováno] [příjmení] všechna základní dostupná vyšetření k určení a potvrzení diagnózy. Byla to poté [anonymizováno] [příjmení], která měla vysvětlit žalobkyni její diagnózu, prognózu i léčbu a také pravidelně žalobkyni dispenzarizovat s tím, že znalkyně rovněž zdůraznila, že onemocnění není nikdy stanoveno z jednorázového vyšetření a ohled je nutné brát i na skutečnost, že se během času onemocnění vyvíjí. Je to přitom lékař, v jehož péči pacient je, který odpovídá za stanovení a průběh léčby, a pokud si vyžádá jiné či doplňující vyšetření, je na jeho odpovědnosti a úvaze stanovení správné diagnózy a následného individuálního léčebného postupu, a to vždy při znalosti všech aspektů dosud probíhající léčby. Žalovaná se ovšem na léčbě žalobkyně nikdy nepodílela, stejně jako nečinila závěry stran konečné diagnózy a následně zvolené medikace, tudíž její léčbu nebyla schopna ovlivnit. Dále vedlejší účastnice na straně žalované připomněla, že při posuzování odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb je zapotřebí uvažovat, že ne jakákoli újma na zdraví způsobená nesprávnou diagnózou či léčebným zákrokem je způsobilá založit odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb, ale jen taková, která byla způsobena postupem non lege artis. Ani sama vada v diagnóze nutně nezakládá odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb, neboť chyba v diagnóze sama o sobě ještě nemusí mít charakter nedbalosti nebo jednání non lege artis. Tento charakter může být shledán až v případě, kdy nesprávná diagnóza je důsledkem závažného porušení postupu pro její určování, například v důsledku bezdůvodného nevyužití dostupných diagnostických metod. V poměrech posuzované věci, ve které jde o tvrzenou újmu na zdraví žalobkyně a zdravotní péči (diagnostickou) ze strany žalované, je tak otázkou, zda právem kvalifikovaná okolnost a vzniklá újma na straně žalobkyně jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. V daném sporu bylo ovšem jednoznačně prokázáno, že medicínské postupy pro určování diagnózy nebyly ze strany žalované porušeny, ale naopak ze strany žalované byla provedena před předáním pacientky dermatoložce [anonymizováno] [příjmení] všechna základní dostupná vyšetření k určení a potvrzení diagnózy a tedy odpovědnou za následnou léčbu byla [anonymizováno] [příjmení], která měla žalobkyni ve své péči, a tudíž žalovaná nemůže být činěna odpovědnou za nemajetkovou újmu či škodu, která měla žalobkyni vzniknout. Odvolání žalobkyně je tedy dle vedlejší účastnice na straně žalované zcela nedůvodné, a proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil, přičemž žádala rovněž přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Uvést je dále třeba, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno také samotnou žalobkyní, a to jejím elektronickým podáním ze dne 4. 11. 2022, ve kterém vyjádřila svůj nesouhlas s (celým) rozsudkem soudu prvního stupně. Takto žalobkyní podané odvolání bylo učiněno prostřednictvím e-mailu dne 7. 11. 2022, který však neobsahoval elektronický podpis žalobkyně, stejně tak nebyl připojen elektronický podpis žalobkyně ani na příloze e-mailového podání, tedy na vlastním textu odvolání ze dne 4. 11. 2022. Odvolání žalobkyně tedy neproběhlo v systému datových schránek a nebylo opatřeno ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb. ani uznávaným elektronickým podpisem žalobkyně. Toto elektronické podání žalobkyně dále nebylo z její strany doplněno nejpozději do tří dnů předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, kdy za takové podání nelze považovat podání učiněné zástupkyní žalobkyně dne 8. 11. 2022, jelikož podání zástupkyně žalobkyně učiněné za žalobkyni bylo podáním jiného znění. S ohledem na to, že odvolání žalobkyně ze dne 4. 11. 2022, které je třeba považovat za písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné v elektronické podobě, které nebylo podepsáno způsobem předpokládaným v ust. § 42 odst. 3 o. s. ř., nebylo ve lhůtě nejpozději do tří dnů doplněno předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, soud k němu v souladu s ust. § 42 odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. K odvolání podanému žalobkyní jako k podání zahajujícímu odvolací řízení nemohlo být tedy ze strany odvolacího soudu přihlíženo. Stejně tak nelze k tomuto podání žalobkyně přihlížet ani jako k podání, kterým by snad mělo být zahájeno řízení ohledně požadavku žalobkyně na náhradu újmy způsobené jí nepřiměřenou délkou řízení v této věci, který je v tomto podání zmíněn, neboť v tomto rozsahu by opět šlo o podání obsahující návrh ve věci samé, které nebylo doplněno. V rámci tohoto odvolacího řízení by se však odvolací soud nemohl takovým požadavkem žalobkyně zabývat v žádném případě, neboť takový požadavek předmětem řízení před soudem prvního stupně nebyl. 6. Odvolací řízení tedy bylo v dané věci zahájeno až na podkladě řádně podaného odvolání ze strany žalobkyně prostřednictvím její zástupkyně podáním ze dne 8. 11. 2022, kdy v upřesnění takto podaného odvolání ze dne 20. 12. 2022 byl jednoznačně vymezen rozsah napadení rozsudku soudu prvního stupně, který po uplynutí lhůt k odvolání nemohl být již také účinně změněn (viz § 205 odst. 4 o. s. ř.), tedy ani prostřednictvím odkazu zástupkyně žalobkyně na odvolání podané přímo žalobkyní v rámci odvolacího jednání. I pokud by tedy takový odkaz byl tímto způsobem míněn (jako rozšíření rozsahu napadení rozsudku soudu prvního stupně), nemohlo by být k rozšíření rozsahu napadení rozsudku soudu prvního stupně stejně přihlíženo v souladu s ust. § 41a odst. 3 o. s. ř., jelikož by šlo o úkon po uplynutí lhůty k odvolání nepřípustný. Pokud tedy zástupkyně žalobkyně při jednání odvolacího soud