14 C 206/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 693,52 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně žalobou uplatnila celkem tři jednotlivé nároky. Žalobu odůvodnila tím, že (nárok 1) dne 6. 8. 2005 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly také smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za poskytnutí peněžních prostředků se žalovaný zavázal uhradit částku 3 320 Kč, celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 160 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena k 5. 8. 2006. Žalovaný celkem zaplatil částku 1 803 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 6 517 Kč bez příslušenství. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 916,47 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 643,59 Kč, a dále úroku z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 v zákonné sazbě. V případě nároku 2 žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 7. 2005 společnost [právnická osoba] jakožto právní předchůdce žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo]. Nedílnou součástí této smlouvy byly též smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Žalovanému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč, převzetí této hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Současně se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společnosti [právnická osoba] nejpozději do 1. 7. 2006 v 52 týdenních splátkách po 480 Kč, a to spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 9 960 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla i tato pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž ke dni postoupení činila dlužná jistina 11 241,59 Kč, kapitalizované úroky z prodlení částku 22 103,37 Kč a dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši jdoucí z dlužné jistiny za období od 19. 12. 2020. Nárok 3 žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 26. 2. 2005 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky společnosti [právnická osoba] Žalovaému byly na základě této smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti, kterou převzal v den uzavření smlouvy. Půjčku měl žalovaný splatit v 52 týdenních splátkách po 224 Kč nejpozději do 25. 2. 2006, spolu s jistinou měl žalovaný vrátit též poplatek za zapůjčení peněžních prostředků ve výši 4 648 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně i v tomto případě odvíjela od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] Ke dni postoupení činila dlužná jistina 4 535,46 Kč, kapitalizované úroky z prodlení částku 9 155,41 Kč a dále žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 115a o.s.ř. nebylo třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jelikož věc bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž účastníci řízení na výzvu soudu nevyjádřili svůj nesouhlas s tímto postupem, pročež se jejich souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 6. 8. 2005 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 52 týdenních splátkách po 160 Kč celkem 8 320 Kč, přičemž 5 000 představuje dle smlouvy půjčku a 3 320 Kč je ve smlouvě označeno jako souhrnný poplatek. Dále uzavřel žalovaný dne 29. 6. 2005 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč celkem 24 960 Kč, přičemž 15 000 představuje dle smlouvy půjčku a 9 960 Kč je ve smlouvě označeno jako souhrnný poplatek. Dále uzavřel žalovaný dne 24. 2. 2005 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 52 týdenních splátkách po 227 Kč celkem 11 648 Kč, přičemž 7 000 představuje dle smlouvy půjčku a 4 648 Kč je ve smlouvě označeno jako souhrnný poplatek. Všechny pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, kde byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího archu se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 1. 2. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] nevznikl uzavřením shora uvedených smluv závazek v podobě úročné půjčky podle ust. § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu; a dle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého při půjčce peněžité lze dohodnout úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely. Soud toto dovozuje ze zřejmého obsahu předmětných smluv, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy. 6. Soud po právním hodnocení věci dospěl k závěru o neplatnosti závazků – smlouvách o půjčce, již dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud je toho názoru, že částky z titulu obou smluv o půjčce ve výši 3 320 Kč, 9 960 Kč a 4 648 Kč označené jako souhrnné poplatky, které měl žalovaný společně s jistinami zaplatit navíc, by v případě platných smluv nemohly představovat nic jiného než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 658 občanského zákoníku, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud posuzuje celý nárok z titulu tzv.„ poplatků“ jako ujednání o úrocích s tím, že takto sjednané úroky, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinami představují ve všech třech případech 66,4 % ročně. Takové ujednání je ujednáním neplatným dle § 39 a § 3 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, a bylo zjištěno, že tato sazba činila cca 16 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídky půjček. 7. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí úvěrové smlouvy, platí, že pokud je neplatné ujednání o úroku, je neplatná celá úvěrová smlouva. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než vrátit žalobkyni zbytek z neuhrazené půjčené jistiny. Jistina celkem činila 27 000 Kč (5 000 Kč + 15 000 Kč + 7 000 Kč), z čehož žalovaný uhradil celkem částku 12 158 Kč (1 803 Kč + 6 254 Kč + 4 101 Kč). S ohledem na absolutní neplatnost sm