14 C 38/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 48 576,80 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku, a to z titulu dvou uzavřených smluv o zápůjčce, které byly sjednány mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. První smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne 20. 9. 2018 a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému na jejím základě peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 38 583 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 803 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 17 780 Kč, částku za komfortní splácení ve výši 11 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 366 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 3. 2020. Žalovaný však uhradil pouze částku 5 800 Kč. Dne 14. 6. 2018 pak právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný rovněž stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 17 333 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 577 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně a odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 860 Kč, poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 896 Kč a pojistného. Tuto celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 8. 2019. Žalovaný však zaplatil na uvedený dluh pouze částku 13 692 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalobkyně po žalovaném v případě dluhu ze smlouvy ze dne 14. 6. 2018 požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 576,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 045,39 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 373,87 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 576,80 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 12 576,80 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. V případě dluhu ze smlouvy ze dne 20. 9. 2018 žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 36 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 917 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 597 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 36 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 36 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádným způsobem doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 20. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách po 4 366 Kč (výše poslední splátky byla sjednána částkou 4 361 Kč) spolu s úrokem ve výši 9 803 Kč, odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 17 780 Kč a částkou za komfortní splácení ve výši 11 000 Kč. Dne 14. 6. 2018 pak uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 623 Kč (poslední splátka měla činit 576 Kč) spolu s úrokem ve výši 3 577 Kč, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 860 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 896 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Podle statistických údajů [obec] národní banky dostupných na www.cnb.cz v červnu 2018 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 10,37 % ročně a v září 2018 byly průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností s fixací od jednoho roku do pěti let obvykle v sazbě 10,2 % ročně. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. 5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 7. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložených úvěrových smluv. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost úvěrových smluv a dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy ze dne 14. 6. 2018 a 20. 9. 2018 jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 17 333 Kč (u smlouvy ze dne 14. 6. 2018), resp. částka 38 583 Kč (u smlouvy ze dne 20. 9. 2018) označená ve smlouvě jako poplatek za zápůjčku skládající se z položek úrok (3 577 Kč, resp. 9 803 Kč)), částka za zpracování, administrativní činnost (7 860 Kč, resp. 17 780 Kč) a částka za vedení zákaznického účtu (5 896 Kč, resp. 11 000 Kč), který měl žalovaný společně s jistinou zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než úrok, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud u obou výše specifikovaných smluv posuzuje celý nárok z titulu tzv.„ poplatku za zápůjčku“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok představuje úrok ve výši nikoli 29 % ročně, jak žalobkyně proklamovala v předmětných smlouvách, ale úrok 75,1 % ročně u smlouvy ze 14. 6. 2018 a úrok 64,3 % ročně u smlouvy z 20. 9. 2018. Takovou výši úroků soud shledává jako úrok nemravný ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb, ve znění účinném do 31. 12. 2013) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěrové prostředky v celkové výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtách sjednaných v jednotlivých smlouvách, to jest nejpozději do 8. 8. 2019, resp. 20. 3. 2020. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřené úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčených jistin. 10. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 40 508 Kč (jelikož část dluhu ve