17 C 341/2022-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 32 778,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 533 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 19. 4. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 18 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s úrokem v částce 23 138 Kč a administrativním poplatkem 15 000 Kč v 59 splátkách. Celkem tak měla zaplatit 56 138 Kč. Žalovaná uhradila pouze 4 000 Kč, které poměrně žalobkyně započetla na jednotlivé části pohledávky. Na jistině tak dluží 17 321 Kč (žalovaná na jistinu uhradila 679 Kč), na obchodním úroku dluží 4 462 Kč (uhradila pouze 2 321 Kč), na správu půjčky dluží 2 000 Kč (uhradila pouze 1 000 Kč), dále dluží na úroku z prodlení 922,58 Kč, na smluvní pokutě 3 336 Kč do zesplatnění a 2 987,36 Kč po zesplatnění. Dále dluží na upomínečném a poštovném 1 750 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu pobytu uvedenou v základních registrech. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná a žalobkyně podepsaly dne 19. 4. 2021 smlouvu o zápůjčce s částkou zápůjčky 18 000 Kč, smluveným úrokem 39 % ročně, měsíčním administrativním poplatkem 250 Kč, který měl být s ohledem na délku zápůjčky uhrazen celkem šedesátkrát, RPSN při zohlednění úroku administrativního poplatku tak činila 77,7 %. Žalovaná tak měla zaplatit žalobkyni v 60 splátkách včetně poskytnuté jistiny celkem 56 138 Kč. Jelikož administrativní poplatek smluvený nad rámec komerčního úroku neměl dle smlouvy žádnou zvláštní funkci, považoval jej soud jen za součást ujednání o úroku. Celkem tak skutečný smluvený úrok činil 43,09% ročně. Průměrná úroková sazba bank s fixací mezi jedním rokem a pěti lety činila 6,93% ročně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezjišťovala dostatečně úvěruschopnost žalované. V době, kdy jí úvěr poskytla, splácela žalovaná prostředky již sedmi nebankovním institucím, jak vyplynulo z výpisů z účtu žalované, který žalobkyně předložila a měla je při posouzení schopnosti žalovanou splácet úvěr. S ohledem na příjmy žalované, které byly kolem 23.500 Kč čistého měsíčně a množství půjček a úvěrů, které žalovaná měsíčně splácela (navíc z výpisu je zřejmé i to, že žalovaná platila poplatek za prodloužení možnosti splácet dluh), bylo zřejmé, že žalovaná nebude schopna již další úvěr schopna splácet. Žalovaná byla vyzvána k vrácení prostředků dopisem ze dne 24. 2. 2022. 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 5. Podle § 87 odst. 1 věty první, zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. 7. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 8. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 14 000 Kč, která představuje dlužnou jistinu po zohlednění plateb žalované. Žalovaná totiž neuzavřela s žalobkyní platně smlouvu o zápůjčce, jelikož smlouva byla pro absenci řádného zjišťování a vyhodnocení schopnosti žalované úvěr splatit podle § 86 odst. 1 a 87 odst. 1, věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Navíc podle § 2390 a násl. OZ, jelikož ujednání o administrativním poplatku a úroku je třeba vnímat jako ujednání o odměně za poskytnuté peněžní prostředky, a takovéto ujednání tak plní formu úroku a úrok v celkové výši 77,7 % ročně je třeba vnímat jako úrok nemravný a tím pádem i neplatný ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ, jelikož takovýto úrok podstatně převyšuje průměrné úrokové sazby pro domácnosti zjištěné ze statistických údajů České národní banky za prosinec roku 2016. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o zápůjčce, bez níž nemůže být úplatná zápůjční smlouva shledána platnou ve smyslu § 576 OZ a contrario. 11. Žalobě tak bylo vyhověno pouze v té části, která představuje nesplacenou jistinu 14 000 Kč po zohlednění plateb žalované ve výši 4 000 Kč. Dlužná částka tak představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2291 OZ. Pokud jde o prodlení žalované, ta byla vyzvána žalobkyní k vrácení dlužné částky a marně jí uplynula lhůta k vrácení získaného bezdůvodného obohacení před datem, od něhož žalobkyně úrok z prodlení požaduje. Úrok z prodlení je žalovaná povinna zaplatit v souladu s § 1970 OZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož žalované žádné náklady nevznikly a procesní neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch.