17 C 403/2022-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I., respektive výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že dne 17. 11. 2021 uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 28 300 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit s úrokem ve výši 3 867 Kč do 25. 11. 2021. Žalovaný neuhradil sjednanou částku řádně a včas a tím mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné, avšak nezaplacené částky denně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni dne 5. 5. 2022 a činila 34 042 Kč. Byla tvořena jistinou ve výši 25 800 Kč, úrokem ve výši 3 867 Kč, nesplacenou smluvní pokutou ve výši 4 225 Kč a neuhrazenými paušálními náklady na upomínání ve výši 150 Kč. Částka 4 128 Kč představuje smluvní pokutu 0,1 % denně od 26. 11. 2021 do 5. 5. 2022 z částky 25 800 Kč. Žalobkyně se domáhá po žalovaném částky 150 Kč z titulu 3 upomínacích dopisů po 50 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 26. 11. 2021 do 5. 5. 2022 ve výši 961,32 Kč a částku 256 Kč představující cenu dopisu ze dne 14. 6. 2022 a náklady na cestu pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného dne 16. 6. 2022. Žalovaný na dlužnou částku zaplatil pouze 2 500 Kč, které byly započteny na jistinu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a společnost [právnická osoba] podepsali dne 19. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 28 300 Kč s úrokem 3 867 Kč se splatností do 25. 11. 2021, což odpovídá úroku více než 712,50 % ročně. Strany si ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Strany si v sazebníku nákladů sjednaly poplatek 50 Kč za první, druhý i třetí upomínací dopis, které byly žalovanému zaslány. Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč za osobní návštěvu věřitelem pověřené osoby na kontaktní adresu dlužníka a 39 Kč za odchozí doporučený dopis. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou z 5. 5. 2022. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v listopadu 2021 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci do jednoho roku činily průměrně 9,83 % ročně. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 25 800 Kč, tedy zbytek poskytnuté částky po zohlednění plateb žalovaného. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož ujednání stran o úroku ve výši 712,50 % (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005) ročně je ujednáním nemravným podle § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 OZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytla právní předchůdkyně peněžní prostředky ve výši 28 300 Kč a sdělila mu, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Vrátit bezdůvodné obohacení je povinen spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Paušální částku 217 Kč za osobní návštěvu, kterou lze považovat za náklad spojený s uplatněním pohledávky, soud považoval za přiměřený a nepřetěžoval dokazování nutností prokázat přesně vynaložené náklady, jelikož v souladu s § 136 o.s.ř. lze i volnou úvahou dojít k závěru, že náklady, které je třeba vynaložit se zajištěním osoby, která se před podáním žaloby snažila osobně uplatnit nárok žalobkyně, může dosáhnout této částky, stejně tak posoudil částku 39 Kč za odeslání dopisu, 50 Kč u doporučeného dopisu či 72 Kč za telefonický hovor. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení úroku ve výši 4 017 Kč či smluvní pokuty ve výši 4 128 Kč. V této části proto soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 198 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 27 017,32 Kč a neúspěšná v částce 8 145 Kč, byla úspěšná v rozsahu 76,84 % a neúspěšná v rozsahu 23,16 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 53,68 %, tedy v částce 1 422,52 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.