21 C 161/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 20 882,59 Kč s příslušenstvím, a to zákonným úrokem z prodlení z částky 18 661,83 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 517,16 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 16 734,81 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s částkou 17 184 Kč, formou 14 pravidelných měsíčních splátek dle splátkového kalendáře ve výši 2 656Kč. Celková částka úvěru ke splacení tak činila 37 184Kč. Splatnost poslední splátky byla sjednaná na [datum]. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svoji povinnost splatit úvěr řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně po revizním přepočtu požadovala smluvní pokutu ve výši 2 220,76 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dlužné částky, kdy naposledy se tak stalo upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], nicméně tak neučinil a na předmětný dluh dosud neuhradil ničeho. Dlužná částka se tak skládá z nesplacené jistiny ve výši 18 661,83 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 671,56 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 088,40 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 723,61 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 3 338,60 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 912,64 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 517,16 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 220,76 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil, a soud proto jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, věc projednal a rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a obsahu spisu. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze žádosti o úvěr ze dne [datum], smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], ze splátkového kalendáře a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že původní věřitel se touto zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit formou 14 měsíčních splátek spolu s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 17 184 Kč a úrokem ve výši 15 % ročně. Výše RPSN byla sjednána na 272,44 %. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Shora uvedená částka byla žalovanému vyplacena při podpisu smlouvy. Z tvrzení žalobkyně, za situace kdy žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak, vzal soud za prokázané, že žalovaný dosud na svůj dluh uhradil toliko částku 2 700 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně pak byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], resp. její přílohy. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum], který byl dle přiloženého podacího archu odeslán dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Z listiny [příjmení] – systém časových řad bylo zjištěno, že v roce 2020 činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěru splatných od 1 roku do 5 let cca 9,56 % ročně. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle shora citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z., nicméně tuto shledal soud za absolutně neplatnou z důvodu ujednání v rozporu s dobrými mravy. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč uhradit dále částku ve výši 17 184 Kč, označenou jako poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Tento je sice ve smlouvě nazván poplatek, nicméně představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobkyně, když ve smlouvě uvedl úrokovou sazbu ve výši toliko 15 % ročně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje 73,6 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Ostatně shora uvedené je již patrné z RPSN vypočtené v samotné smlouvě, která zde činí 272,44%. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice se splatností od 1 roku do 5 let v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba činila cca 9,56 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 11. O neplatnosti smlouvy o úvěru dále svědčí dále i fakt, že původní věřitel žádným způsobem nezkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, resp. toto žalobkyně v žalobě vůbec netvrdila. Je tak otázkou, zda původní věřitel splnil svojí zákonnou povinnost dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, opačný případ totiž vede k neplatnosti smlouvy o úvěru, přičemž dle judikat