13 C 36/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne 29.11.2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 121 259,99 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., došlo dne 6.9.2021 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí je také předpis splátek, který tvoří její přílohu č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle smlouvy a dle předpisu splátek dne 6.5.2023 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 11 650 Kč, dále paušální cenu za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve odměnu výši 35 500 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 5 250 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 10 500 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 112 900 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 20 měsíčních splátkách po 5 645 Kč, přičemž poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 6.5.2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 16.12.2022 ve výši 3 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 43 749,12 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 8 652,95 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 28 965,04 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 4 462,85 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 8 925,03 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 6.5.2023, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 43 749,12 Kč od 7.5.2023 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 25 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně. Na základě smluvního ujednání, aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 43 749,12 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 8 652,95 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Smluvní pokuta byla vyčíslena v žalobě na částku 26 500 Kč.2. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil, přičemž byly žalovanému v tomto řízení listiny doručovány řádně na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a n., o.s.ř. na adresu trvalého pobytu žalovaného.3. Ve věci bylo konáno dne 24. 4. 2024 ústní jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, nicméně ve věci bylo možno rozhodnout i bez jeho účasti na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.4. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 7.8.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalované doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaný reálně o postoupení pohledávky dozvěděl, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok je důvodný jen částečně. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, tedy právní vztah upravený jednak § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a jako lex specialis pak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 2 odst. 1, z.č. 257/2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Vůle stran vyplývající ze smluv o úvěru ze dne jednoznačně směřovala k uzavření smlouvy o úvěru, když právní předchůdce žalobkyně v tomto právním vztahu vystupoval v pozici podnikatele, žalovaný v pozici spotřebitele a smyslem zkoumaného vztahu bylo poskytnout žalovanému úvěr za finanční odměnu pro žalobkyni.6. Podle § 86, odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87, odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud se z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěrů posoudil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Z žalobních tvrzení ani z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoli zkoumal před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru finanční situaci žalovaného, a tedy že by dostál své povinnosti podle § 86, z.č. 257/2016 Sb. prověřovat úvěruschopnost žadatele o úvěr. Při ústním jednání byla žalovaná vyzvána k doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného a poučena o možném neúspěchu ve věci, pokud v potřebném rozsahu svá tvrzení nedoplní a případně neprokáže. Ani po tomto poučení však nebylo ze strany žalobkyně tvrzeno, že by právní předchůdce žalobkyně své zákonné povinnosti v potřebném rozsahu dostál. S ohledem na to soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil tuto svou povinnost a smlouva o úvěru je absolutně neplatná s ohledem na § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb.9. Soud dále zkoumal, zda byla smlouva o úvěru uzavřeny platně z hlediska naplnění podmínek podle § 588 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.10. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Primárně se v případě smluvních ujednání, kte