14 C 314/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 229,77 Kč s příslušenstvím a to z titulu dvou uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, které byly sjednány mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. První smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, byla uzavřena dne 30. 8. 2020 (nárok 2 žaloby) a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému na jejím základě peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 12 321 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 059 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,36 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní splácení ve výši 2 762 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 287 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 2. 2022. Žalovaný však uhradil pouze částku 2 674,73 Kč (od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni). Dne 5. 10. 2020 pak právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (nárok 1 žaloby), na jejímž základě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný rovněž stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 17 731 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 088 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,19 % ročně, částku ze zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 143 Kč. Tuto celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 420 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 4. 2022. Žalovaný však zaplatil na uvedený dluh pouze částku 3 875,27 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Žalobkyně po žalovaném v případě dluhu ze smlouvy ze dne 30. 8. 2020 požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 506,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 669,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 251,46 Kč, úroku ve výši 24,36 % ročně z částky 8 506,11 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 8 506,11 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. V případě dluhu ze smlouvy ze dne 5. 10. 2020 žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 723,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 250,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 056,92 Kč, úroku ve výši 23,19 % ročně z částky 13 723,66 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 13 723,66 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.2. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět (podáním ze dne 21. 11. 2023), pročež bylo řízení zastaveno usnesením Okresního soudu , adresa, -město č.j. , spisová značka, ze dne 27. 11. 2023 v rozsahu tohoto zpětvzetí. Dále usnesením Okresního soudu , adresa, -město ze dne 14. 2. 2024 č.j. , spisová značka, bylo řízení rovněž zastaveno v části požadovaného kapitalizovaného příslušenství na základě částečného zpětvzetí žaloby učiněného podáním žalobkyně ze dne 2. 2. 2024.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáními doručenými tomuto soudu dne 11. 10. 2023 a dne 12. 4. 2024. Uvedl, že nepopírá, že od právní předchůdkyně žalobkyně čerpal několik úvěrů, a to v celkové výši 25 000 Kč. Zároveň žalovaný sdělil, že celkem již na účet právního předchůdce zaplatil částku 6 550 Kč (podání ze dne 11. 10. 2023), resp. částku 10 550 Kč (v podání ze dne 12. 4. 2024), reálně však uhradil částku vyšší, avšak některé splátky dával obchodnímu zástupci společnosti, který mu na tyto částečné úhrady nedal žádné potvrzení a nyní jejich převzetí popírá. Žalovaný dále uvedl, že nemohl nijak ovlivnit to, jakým způsobem žalobkyně či společnost , právnická osoba, platby od žalovaného použije a započte. Ačkoli si je vědom toho, že je nucen hradit též příslušenství v podobě úroků a úroků z prodlení, považuje sazby RPSN stanovené oběma smlouvami za nemravné, neboť dosahují takřka dvacetinásobku úrokových sazeb požadovaných běžně úvěrovými poskytovateli v době uzavření jednotlivých smluv. Zároveň žalovaný požádal o možnost splácení dluhu formou splátek ve výši 500 Kč měsíčně.4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 30. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 78 týdenních splátkách po 287 Kč (výše poslední splátky byla sjednána částkou 222 Kč) spolu s úrokem ve výši 8 059 Kč, odměnou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení 2 762 Kč. Úroková sazba činila 88 % ročně a byla sjednána jako pevná a neměnná po celou dobu splácení, RPSN činila 174,27 %. Dne 5. 10. 2020 pak uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 78 týdenních splátkách po 420 Kč (poslední splátka měla činit 391 Kč) spolu s úrokem ve výši 12 088 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za komfortní splácení ve výši 4 143 Kč. Úroková sazba činila 88 % ročně a byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení, RPSN činila 161,71 %. Obě pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v srpnu 2020 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,37 % ročně a v říjnu 2020 byly průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností s fixací od jednoho roku do pěti let obvykle v sazbě 8,15 % ročně.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložených úvěrových smluv. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu obou smluv. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost úvěrových smluv a dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy uzavřené dne 5. 10. 2020 a 30. 8. 2020 jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 12 321 Kč (u smlouvy ze dne 30. 8. 2020), resp. částka 17 731 Kč (u smlouvy ze dne 5. 10. 2020) označená ve smlouvě jako poplatek a dále členěná na položky: úrok (8 059 Kč, resp. 12 088 Kč), částka za zpracování, spotřebitelského úvěru (1 500 Kč u obou smluv), částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního splácení (ve výši 2 762 Kč u smlouvy ze dne 30. 8. 2020, resp. ve výši 4 143 Kč u smlouvy ze dne 5. 10. 2020), kterou měl žalovaný společně s jistinou zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než úrok, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z