30 C 277/2024-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 2. 6. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 14 546,27 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel s žalovaným dne 12. 8. 2020 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 21 153 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 12 894 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 24,36 % ročně), odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a nákladů za službu komfortního a flexibilního splácení 4 419 Kč (vše označeno jako „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 477 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 9. 2. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 31. 8. 2022. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině částku 14 546,27 Kč a na dlužném poplatku 9 318,58 Kč. Právní předchůdce žalobkyně měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné částky, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že nebyla dlužná částka řádně splacena ze strany žalovaného, úročí se neuhrazená jistina dále úrokem ve výši 24,36 % ročně. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho hrazeno. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena postupní smlouvou ze dne 21. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku 49 707,84 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně se v rámci tohoto řízení domáhá toliko úhrady dlužné jistiny ve výši 14 546,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 017,46 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 333,46 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a násl. o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115 a občanského soudního řádu souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 12. 8. 2020 smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit vždy v 78 týdenních splátkách, a to spolu s částkou označenou souborně jako „poplatek“. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky, a to nejpozději do 12. 4. 2024.5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že žalovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, o co se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce, která ve své podstatě je smlouvou o spotřebitelském úvěru, je absolutně neplatná.8. Pokud jde ve smlouvě o úvěru nárokovanou jistinu označenou ve smlouvě jako „poplatek“, pak soud uvádí, pak soud uvádí, že tomuto nároku žalobkyně nebylo vyhověno z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený „poplatek“ nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přepočet úroků činí cca 76 % ročně. Ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je tak v rozporu s dobrými mravy, a je proto absolutně neplatné. Dále je třeba uvést, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovala než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládající nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů, když stejná úroková míra by při poskytnutí úvěru bankou mohla být označena za lichevní a při poskytnutí úvěru za shodných podmínek nebankovním subjektem, nikoliv. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru pak tvořila jeden celek. Soud je proto nucen konstatovat, že žalobkyně by bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích, které představuje shora citovaný poplatek, tuto smlouvu neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založený obchodní model. Žalobkyně jako profesionál na trhu o poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroků z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Za této situace nelze než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku dle § 1802 ve spojení s § 577 občanského zákoníku.9. Z výše uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni jen částku týkající se doposud neuhrazené části jistiny, kdy po odečtení úhrady ve výši 6 199 Kč od vyplacené jistiny ve výši 16 000 Kč má žalobkyně právo na vrácení zbývající části bezdůvodného obohacení ve výši 9 801 Kč. Soud tedy žalobkyni tuto částku přiznal, když ve zbývající části předmětu řízení zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.10. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že počátek prodlení stanovil od 13. 4. 2024, když tento se váže na lhůtu k plnění poskytnutou ve výzvě zástupce žalobkyně ze dne 28. 3. 2024 (do 12. 4. 2024).11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o