34 C 278/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 4 100 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku.2. Žalobkyně na jednání dne 26. 2. 2024 vzala svou žalobu částečně zpět, pokud jde o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 100 Kč od 2. 4. 2023 do 15. 8. 2023. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1 a odst. 2 věty první o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, když zároveň žalovaná, jež ze svého rozhodnutí nebyla jednání přítomna, nepřednesla ve smyslu § 96 odst. 3 věty první o. s. ř. žádné vážné důvody, pro něž by s částečným zpětvzetím žaloby nesouhlasila.3. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a contrario je soud povinen jednání odročit, resp. je mu zakázáno věc projednat a rozhodnout bez přítomnosti účastníka, požádal-li účastník včas a z důležitého důvodu o odročení jednání. Za důležitý důvod, pro který účastník či jeho zástupce může požádat o odročení jednání, se ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. považuje okolnost, která účastníku či jeho zástupci objektivně zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta) i okolnost účastníkem či jeho zástupcem způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat s přihlédnutím k okolnostem případu a k poměrům účastníka či jeho zástupce za důležitou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1307/2007). Přitom příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1302/2001). Existenci důležitého důvodu uvedeného v žádosti o odročení jednání je třeba osvědčit. Podle § 119 odst. 1 věty první o. s. ř. k odročení jednání totiž může dojít pouze z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Znamená to, že má-li být jednání odročeno z důvodu týkajícího se některého z účastníků, musí být tento důvod nejen soudu sdělen a v žádosti o odročení dostatečně konkretizován, ale musí být doložena i jeho existence, aby soud mohl posoudit jeho závažnost (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2000, sp. zn. 25 Cdo 911/2000). Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu o odročení jednání, není-li žádosti vyhověno, není třeba účastníka vyrozumívat. Např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. 2 Cdon 2078/97, tento soud uvedl, že: „Nelze též dovodit, že by zákon požadoval, aby soud v případě, že žádosti o odročení jednání nevyhoví, účastníka o nevyhovění vyrozuměl; je proto věcí účastníka přesvědčit se, zda návrhu na odročení bylo vyhověno.“4. K tomu v souzené věci nedošlo. Žalovaná dne 21. 2. 2024 navrhla jednání odročit z důvodu jednání účastníků o smíru či narovnání. Soud jednání neodročil, protože o důležitý důvod pro odročení jednání zjevně nejde. Ostatně k pokusu o smír ve smyslu § 99 věty druhé o. s. ř. a případně k jeho uzavření mohlo dojít i na samotném jednání.5. Soud vzal za prokázané, že společnost , právnická osoba, ., a žalovaná projevily v písemné formě dne 9. 11. 2020 vůli zavázat se na straně společnosti , právnická osoba, ., poskytnout žalované zápůjčku ve výši 42 000 Kč, kterou žalovaná téhož dne od společnosti , právnická osoba, ., převzala a na straně žalované zápůjčku vrátit a zaplatit úroky (odměnu žalované) složenou ze 4 položek označených ve smlouvě následovně: 1) úroky ve výši 4 043 Kč, 2) úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 20 580 Kč, 3) náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 895 Kč, 4) inkasní poplatek ve výši 7 360 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 5 577 Kč. Dopisem ze dne 11. 5. 2023 oznámila , právnická osoba, ., žalované, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně dopisem ze dne 31. 7. 2023 odeslaným 1. 8. 2023 vyzvala žalovanou, aby žalovanou sumu dobrovolně uhradila do 15. 8. 2023, jinak podá žalobu. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 37 900 Kč.6. Projevy vůle účastníků směřovaly k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a § 2392 odst. 1 věty první o. z. (o smlouvu o úvěru nejde, protože peníze neměly být poskytnuty na požádání žalované), nicméně se podle §§ 580 a 588 o. z. jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy z důvodu sjednání nepřiměřeně vysokého úroku, do něhož soud zahrnuje veškeré položky uvedené výše, představující v materiálním smyslu odměnu právní předchůdkyně žalobkyně. O pohledávkách založených typově shodnými smlouvami kupovaných žalobkyní převážně od společností , právnická osoba, ., a , právnická osoba, se zdejší soud v tomto směru vyslovil již mnohokrát, přičemž své stanovisko i podrobně zdůvodnil, avšak v souzeném případě s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně požaduje vrácení zápůjčky včetně příslušenství ve výši odpovídající bezdůvodnému obohacení včetně příslušenství, posouzení platnosti smlouvy nepředstavuje důležitou právní otázku a soud jí nebude věnovat více prostoru.7. Právní základ nároku žalobkyně má oporu v § 2991 o. z. Jelikož žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, je podle § 2991 o. z. povinna vydat žalobkyni, oč se obohatila. Předmět jejího obohacení je v případě plnění, aniž tu byl platný závazek, představován přijatým plněním (§2993 věta první o. z.). Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 42 000 Kč a žalovaná jí vrátila 37 900 Kč, trvá bezdůvodné obohacení žalované ve výši 4 100 Kč.8. Pokud jde o právní nástupnictví, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky, soud se smlouvou o postoupení pohledávky nebyl povinen zabývat (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1796/2009, ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5427/2007 a ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2969/2011). K postoupení je způsobilá i pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení. Omyl ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).9. Splatnost bezdůvodného obohacení nebyla mezi stranami ujednána, není stanovena ani zákonem, proto je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě určené žalobkyní (§1958 odst. 2 o. z.). Ta jí vyzvala k zaplacení ve lhůtě do 15. 8. 2023. Nezaplatila-li žalovaná v tento den, ocitla se ve smyslu § 1968 věty první o. z. od 16. 8. 2023 v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 637,52 Kč, přičemž tato částka představuje 88,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,36 % a úspěchu žalované v rozsahu 5,64 %, protože výše žalované pohledávky po kapitalizaci úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku činí 4 355,85 Kč a výše přisouzené pohledávky činí 4 535,67 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 4 100 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (2x vyjádření ve věci samé) a z částky 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 300 Kč ve výši 903 Kč. S přihlédnutím k limitaci náhrady nákladů řízení uvedené v § 14b odst. 4 a. t. by náhrada nákladů řízení v 100 % základu činila 4 100 Kč, po zkrácení se jedná o částku 3 637,52 Kč.11. Lhůtu k plnění soud rozložil do splátek podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., neboť žalovaná to takto navrhla a žalobkyně odsouhlasila.