25 C 74/2025-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 11 179,36 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 22 365,32 Kč, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 11 179,36 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 8 361,66 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 11 179,36 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 31. 10. 2012 a dne 9. 7. 2012 dvě jednotlivé smlouvy o půjčce, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a 10 000 Kč, jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila podpisem smluv. Nedílnou součást citovaných smluv tvořily smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Před uzavřením smluv právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytnuté půjčky se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v první případě ve výši 8 361 Kč, ve druhém případě ve výši 8 360 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v obou případech ve výši 1 277 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 901 Kč (u druhé smlouvy 1 900 Kč) a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč v 60 týdenních splátkách v prvním případě po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 25. 12. 2013, ve druhém případě po 306 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 2. 9. 2013. Žalovaná své smluvní povinnosti z obou smluv nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, poslední splátka byla z její strany uhrazena dne 2. 4. 2013 (u první smlouvy) a dne 12. 4. 2013 (u druhé smlouvy), do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 16 195 Kč (v rámci první smlouvy uhradila částku 5 337 Kč, v rámci druhé smlouvy uhradila částku 10 858 Kč). Původnímu věřiteli tak vzniklo u první smlouvy dne 25. 12. 2013 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 7 093,30 Kč a na dlužném poplatku částky 5 930,70 Kč a u druhé smlouvy dne 2. 9. 2013 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 4 086,06 Kč a na dlužném poplatku částky 3 415,94 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 se žalobkyně stala věřitelem obou uvedených pohledávek, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně touto žalobou nárokovala zaplacení částky 11 179,36 Kč (7 093,30 Kč + 4 086,06 Kč) a příslušenství (úroky a úroky z prodlení), které zčásti zkapitalizovala (viz výše). Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nezaplatila.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel SR a na další soudem zjištěné adresy. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 31. 10. 2012 a dne 9. 7. 2012 dvě jednotlivé smlouvy označené jako smlouvy o půjčce, v nichž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout půjčky v obou případech ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v prvním případě ve výši 8 361 Kč (celkem 18 361 Kč) v pravidelných 60 týdenních splátkách po 307 Kč, poslední splátku ve výši 248 Kč, ve druhém případě ve výši 8 360 Kč (celkem 18 360 Kč) v pravidelných 60 týdenních splátkách po 306 Kč, poslední splátku ve výši 306 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 1 277 Kč, poplatkem za administrativní činnost u 1. smlouvy ve výši 1 901 Kč, u 2. smlouvy ve výši 1 900 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 5 183 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby činila 19,98 % ročně, RPSN 63,93 %, resp. 63,91 % u druhé smlouvy. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (smlouvy o půjčce z uvedeného dne, smluvní podmínky, zákaznická karta). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná zaplatila poslední splátku dne 2. 4. 2013, resp. 12. 4. 2013, celkem uhradila částku 16 195 Kč (5 337 Kč + 10 858 Kč), zbývající část již nedoplatila. Pohledávky za žalovanou byly společností , právnická osoba, postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 29. 9. 2023, který byl odeslán dne 27. 10. 2023, byla tato skutečnost oznámena žalované (zmíněný dopis včetně podacího lístku). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 20. 8. 2024 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni splnila.4. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497).5. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.7. Podle § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ve smyslu ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku ve spojení s ust. § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku a § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) dvě jednotlivé smlouvy o úvěru, na jejichž základě byla žalované poskytnuta u obou smluv jistina ve výši 10 000 Kč za úplatu ve výši 8 361 Kč u 1. smlouvy a 8 360 Kč u 2. smlouvy, přičemž doba splácení byla stanovena na 60 týdnů. Původní věřitel se žalovanou sice smlouvy označili jako smlouvy o půjčce uzavřené ve smyslu občanského zákoníku, avšak vzhledem ke skutečnosti, že půjčky byly poskytnuty od subjektu, který je poskytl v rámci své podnikatelské činnosti, nebylo možné smluvní vztahy účastníků podřadit pod § 657 a násl. občanského zákoníku, ale pod shora citované ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem obou pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve zmíněné částce 8 360 Kč, resp. 8 361 Kč jsou obsaženy jak dohodnuté úroky, tak rovněž i úplata, jež nelze hodnotit jinak, než jako skrytý úrok, neboť představují odměnu žalobkyně za poskytnutí daných spotřebitelských úvěrů. Roční úroková sazba tak činila u obou smluv 72,46 % ročně, což je v hrubém nepoměru s úroky, jež byly v průběhu roku 2012 běžně sjednávány. Podle výše citovaného ust. § 502 odst. , právnická osoba, zákoníku je dlužník povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Pokud by došlo ke sjednání úroků vyšších než přípustných, dlužník by byl povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Při porovnání s úrokovou sazbou spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem (zdroj www.cnb.cz), kdy v červnu 2012 činila obvyklá roční úroková sazba u první smlouvy 14,09 %, u druhé smlouvy 14,45 %, účastníky sjednaný úrok více než pětinásobně přesahoval obvyklou sazbu úroků. Z tohoto důvodu je dané ujednání účastníků dle § 39 občanského zákoníku absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, ).9. Uzavřené smlouvy a její podmínky je nutné zkoumat ze všech jejích aspektů. Na zkoumanou věc dopadají i závěry rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, jež vycházely z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz dále). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 502 obchodního zákoníku (obdobně i dle § 2395 o.z.) vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněž