Žalobou podanou tomuto soudu dne 10. 2. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 75 192,46 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku, úroku z prodlení a nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, žalobce dne 12. 7. 2025 uzavřel jako věřitel se žalovaným jako dlužníkem Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky až do výše úvěrového rámce stanoveného na částku 75 000 Kč. Žalovaný v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru fakticky načerpal celkem částku 75 000 Kč. Smlouva byla uzavřena dle čl. 10 elektronicky prostřednictvím klinické zóny. Žalovaný se zavázal úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 3 750 Kč, vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Žalovaný však porušil smlouvu úvěru, když neuhradil minimální splátku splatnou dne 15. 10. 2025. I přes zaslání několika upomínek nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena tato splátka, a proto došlo ke zesplatnění jistiny úvěru v souladu s čl. 5.5 ve smlouvě o úvěru, a to zesplatněním ze dne 21. 1. 2026. Žalobce se v tomto řízení domáhal úhrady částky 74 744 Kč představující zesplatněnou jistinu úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 10 687,57 Kč, dále žalobce požadoval úhradu nákladů na upomínání celkem ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 448,46 Kč. Tyto částky žalovaný neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný se k jednání soudu nedostavili, a soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ze strany žalobce do výše úvěrového rámce ve výši 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celou výši úvěru nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 57,99 % ročně a RPSN ve výši 76,18 %. Smlouva je datována 11. 7. 2025. Spolu s ní byla soudem předložená listina vyhotovená žalobcem označená jako Základní informace o spotřebiteli a listina velké Bankovní historie – smlouva číslo , hodnota, , kdy tyto listy, stejně jako výstupy z Centrální evidence exekucí a Solus, žalobce dokládal ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Čerpání úvěru bylo doloženo potvrzeními , právnická osoba, . označenými jako Detail pohybu - bezhotovostní platba, dle kterých žalobce převedl na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 13. 7. 2025 částku 10 000 Kč, dne 21. 7. 2025 částku 59 872,90 Kč, dne 23. 7. 2025 částku 4 777,57 Kč, dohromady částku 74 650,47 Kč. Ze zprávy české spořitelny a.s. ze dne 10. 6. 2026 bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného a že uvedené platby na něj byly připsány. Žalovaný na tento úvěr uhradil dle vyjádření žalobce ze dne 16. 6. 2026 pouze první dvě splátky splatné dne 15. 8. 2025 a 15. 9. 2025 po 3 750 Kč, celkem tedy částku 7 500 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2026, žalobce vyzval žalovaného o úhradu dluhu z předmětné úvěrové smlouvy do 4. 2. 2026. Žalovaný v tomto řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by žalovaný dluh uhradil ve větším rozsahu, než uvedl žalobcem.4. Soud posoudil nárok žalobkyně jako převážně důvodný, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že na účet vedený na jméno žalovaného poskytl žalobce celkem částku 74 650,47 Kč, které soud hodnotí jako plnění poskytnuté žalovanému bez právního důvodu, když soud předloženou smlouvu o úvěru hodnotil jako absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť výše úroku a RPSN by byla sjednány ve zcela excesivní výši odporující dobrým mravům, když výše úroku a RPSN v případě úvěrů poskytovaným bankami domácnostem nepřesáhla v době poskytnutí částky žalovanému ani úroveň 10% ročně (časové řady ARAD publikované ČNB) a v daném případě nebylo zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly sjednanou výši úroku a RPSN. Žalovanému proto bylo uloženo uhradit žalobci vzniklé bezdůvodné obohacení v částce 67 150,47 Kč, kterou žalovaný po odečtení dosud uhrazených plateb ve výši 7 500 Kč žalobci zatím neuhradil (74 650,47 Kč mínus 7 500 Kč). Z těchto důvodů soud podané žalobě vyhověl co do zaplacení jistiny ve výši 67 150,47 Kč, co do částky 8 041,99 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, neboť tento nárok žalobci nevznikl. Úrok z prodlení byl soudem přiznán dle § 1970 občanského zákoníku v návaznosti za výzvu k plnění učiněnou žalobcem vůči žalovanému dopisem ze dne 21. 1. 2026.5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný přibližně co do 80 % předmětu řízení a neúspěšný (při zohlednění zamítnutí žaloby i co do požadovaného úroku) v rozsahu 20 %, soud proto od procesního úspěchu žalobce odečetl jeho procesní neúspěch a náhradu nákladů přiznal v rozsahu 60 %. Náhrada nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 760 Kč, odměnu advokáta za tři úkony právní služby po 4 580 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy) a 3 paušální náhrady po 450 Kč. Náklady jsou dále zvyšovány o 21 % DPH počítané ze součtu odměny advokáta a paušálních náhrad. Celkem 18.850 Kč, 60 % z této částky činí 11 310 Kč.6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.