14 C 90/2026-35 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ve znění jeho doplnění ze dne 5. 6. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 43 488 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 600,33 Kč od 12. 1. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřela se žalovanou dne 12. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 11. 1. 2025 s tím, že žalovaná byla povinna vrátit věřiteli krom půjčené jistiny také poplatek za sjednání úvěru ve výši 12 600,33 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 600,33 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 887,67 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód 66829. Autorizační kód je přidělen žalované na základě žádosti o úvěr na její verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Vzhledem k výše popsaným skutečnostem žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil na bankovní účet žalované č.ú. , č. účtu, . Následně byla pohledávka od původního věřitele postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2026 na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní.3. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.4. Soud má v dané věci za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 12. 12. 2024 s právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnuté prostředky vrátit do 30 dnů v celkové výši 43 488 Kč, tzn. vrátit jistinu ve výši 30 000 Kč spolu s úrokem ve výši 887,67 Kč (36 % ročně) a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 7 560,20 Kč. Výše RPSN úvěru činila 1 946,31 %. Pro případ prodlení s hrazením byl poplatek za sjednání stanoven na 12 600,33 Kč a RPSN činila 9 059,1 %. Smlouva byla uzavřena prostředky umožňujícími dálkový přístup. Právní předchůdce žalobkyně poskytl téhož dne žalované úvěr převodem na její bankovní účet (potvrzení o provedení transakce na č.l. 7, zpráva banky na č.l. 26, smlouva o úvěru ze dne 12. 12. 2024). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2026 (postupní smlouva, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 14. 2. 2026 odeslanou dne 17. 2. 2026 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky (výzva).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. Soud hodnotí žalobkyní předloženou smlouvu ze dne 12. 12. 2024 jako absolutně neplatné právní jednání, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, který je soudem spatřován zejména v ujednání o úroku. Ten byl sjednán ve výši 887,67 Kč (36 % ročně) + poplatek za sjednání činil 7 560,20 Kč, tedy v souhrnné výši úrok činil 8 447,87 Kč za 30 dní (v případě řádného splacení), tj. nemravného a lichevního úroku ve výši více než 338 % ročně. Takovéto ujednání o úroku je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud posoudil i poplatek za sjednání úvěru jako úplatu za poskytnutí peněz, tedy jako úrok. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v prosinci 2024 činila cca 17 % ročně (kontokorenty a revolvingové úvěry) - (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku právní předchůdkyně žalobkyně. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbě nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva. V řízení však bylo prokázáno, že na účet žalované skutečně předchůdkyně žalobkyně odeslala částku v celkové výši 30 000 Kč, pročež soud žalobě, pokud jde o požadovanou jistinu, vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná se přijetím částky 30 000 Kč na bankovní účet bez právního důvodu bezdůvodně obohatila a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátila. Počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 2. 2026, ve které byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána mimo jiné k vrácení částky 75 767,52 do tří dnů s tím, že k této výzvě byl přiložen poštovní podací lístek, ze kterého vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 17. 2. 2026. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se žalované tato výzva dostala do jeho sféry nejpozději dne 21. 2. 2026, pročež od data 25. 2. 2026 se žalovaná v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož žalovaná na výzvu dluh nesplnila, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení v sazbě 11,5 % ročně dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).9. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně žádným způsobem neosvědčila, že by její právní předchůdce splnil povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalované. S ohledem na právní hodnocení úvěrové smlouvy jako absolutně neplatného právního jednání však již bylo nadbytečné podrobněji zkoumat proces vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, tj. jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval před samotným sjednáním úvěru a zda dostatečně prověřil schopnost žalované úvěr splácet.10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst