Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Společnost , Anonymizováno, . se sídlem na , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli 3. 7. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru a podle ní žalovaný obdržel částku 30 000 Kč se splatností, která byla sjednána do 4. 12. 2025. Částku čerpal na svůj účet , č. účtu, . Čerpání uvedené částky bere soud za prokázané z listin (č.l. 14 – 15), kde jediná platba označená jako výběr (, Anonymizováno, ) činí 30 000 Kč, totéž vyplývá z upomínky č.l. 13 p.v. Byl sjednán úrok, který odpovídá RPSN ve výši (č.l. 8) ročně 299,98 %. Žalovaný nic věřiteli nevrátil. Pohledávka byla postoupena 27. 1. 2020 žalobci.Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17.5.2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco) a shledal, že věřitel neprověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) spotřebitele (tj. žalovaného) jakožto svého potenciálního dlužníka. Hlediska pro přezkum úvěruschopnosti jsou popsána v § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Následkem porušení § 86 odst. 1 věta 2 pak je, že smlouva je neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovémto případě povinen, vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Důvodem pro výše uvedený závěr soudu je, že věřitel se spokojil s nedoloženým tvrzením žalovaného ohledně výše příjmů a výdajů, kde spoléhal na prohlášení klienta (viz podání č.l. 27). Soud se sice ztotožňuje s argumentací některých věřitelů, že úvěrující by měl mít všechny důvody se spoléhat na pravdivost tvrzení spotřebitele. Kdo totiž uvede při sjednávání úvěrové smlouvy úmyslně nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, dopouští se úvěrového podvodu (§ 211 tr.z.). Avšak evropská judikatura (s níž soud vnitřně nesouhlasí) trvá na tom, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsouli podepřena žádnými doklady (citováno např. rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 6 , právnická osoba, /2023, bod [50] odůvodnění, nebo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp.zn. 33 Cdo 1017/2024, bod [20] odůvodnění).Pro úplnost se soud vyjadřuje také ke sjednanému úroku. Reprezentativní vyhodnocení smluvního úroku je dáno výší RPSN, která zde činila téměř 300 %. Proto soud považuje sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba).O současných majetkových poměrech žalovaného, resp. majetkových poměrech v době dání výzvy věřitele, nebylo možno zjistit žádné konkrétní okolnosti.Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se však v daném případě řídí podle speciální úpravy citované výše (§ 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.).Žalovaný je tedy povinen, vydat žalobci přijatou částku 30 000 Kč. Splatnost nastala v daném případě dne 4. 12. 2025. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. V nedůvodné části byla žaloba zamítnuta.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 71 % a úspěch žalovaného činil 29 %. Rozdíl činí 42 %.Žalobce byl převážně úspěšný. Proto má žalobce právo na náhradu části svých nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují jednak soudní poplatek 1 692 Kč. Dále pak odměnu 3 x 2 820 Kč, 3 paušály po 450 Kč, celkem šlo o částku 11 502 Kč. Z tohoto tedy přiznáno žalobci 42 %.