Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaná se nevyjádřila.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . a žalovaná uzavřeli 17. 4. 2023 smlouvu o , Anonymizováno, číslo , hodnota, , podle níž banka poskytla žalované úvěr 382 000 Kč se smluvním úrokem 12,3 %. p.a. Žalovaná měla úvěr splácet po 5 548 Kč měsíčně (č.l. 46). Zaplatila však celkově pouze 84 380,54 Kč. Banka proto 14. 4. 2025 úvěr zesplatnila. Pohledávka zahrnuje jistinu 346 595,29 Kč, dlužné poplatky 3 139 Kč a dále jednak zákonný úrok z prodlení a jednak úrok smluvní. Jejich výše je patrná z výrokové části rozsudku.Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání a shledal, že věřitel na jedné straně nepřezkoumal v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) dlužníka, přičemž vycházel vesměs pouze z údajů sdělených dlužníkem. Způsob zkoumání totiž vyplývá z listin na č.l. 44 – 45, kde jsou uvedeny jednak původní úvěry (které měly být právě tímto refinancovány), jsou pak ve formuláři např. výdaje na bydlení 15 000 Kč, jako příjem pak z podnikání „uváděný příjem 50 000 Kč“, aniž by bylo patrno ověření této částky.Ovšem na druhé straně, ve věci vedené sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 Nejvyšší soud shledal neúplným (a proto nesprávným) právní posouzení věci odvolacím soudem, který neplatnost smlouvy založil výlučně na porušení povinnosti věřitelky posoudit úvěruschopnost (věřitelka neprověřila dlužníkem uváděné výdaje, resp. jeho výdaje reálně nezjišťovala), aniž odvolací soud vzal v úvahu, zda, resp. že předchůdce žalobkyně byl schopen úvěr splatit. Jinak řečeno podepsaný soud chápe uvedený judikát tak, že spotřebitel, který objektivně nějakou dobu úvěr řádně splácel, byl zjevně v okamžiku podpisu smlouvy úvěruschopný (bonitní).V daném případě je právě zřejmé, že v okamžiku podpisu úvěrové smlouvy žalovaná úvěruschopná byla. Smlouva ze 17. 4. 2023 byla totiž zesplatněna až 14. 4. 2025. Žalovaná uhradila cca 18 splátek po 5 548 Kč měsíčně. Pozdější změna ve schopnostech splácet nemohla zpětně přivodit neplatnost smlouvy.Banka následně postoupila svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne 26. 11. 2025. Postupníkem byl žalobce.Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují jednak soudní poplatek ve výši 13 990 Kč. Dále odměnu zástupce žalobce podle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3krát 9 700 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba). Dále 3 režijní paušály po 450 Kč. K tomu 21 % DPH.