Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Původní žalobní návrh znějící na částku 29 690 Kč s příslušenstvím později omezil dne 15.6.2026 tak, jak je patrné z výroku (II) tohoto rozsudku, a ponechal nárok vyplývající z výroku (I) rozsudku.Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Účastníci uzavřeli prostřednictvím zasláním částky 0,01 Kč bankovním převodem (od žalovaného žalobci) úvěrovou smlouvu ze dne 9. 10. 2024. Na tomto základě žalobce žalovanému převedl částku 30 000 Kč (č.l. 10 – 11) na jeho účet číslo , č. účtu, . Zde soud vychází z pravosti shora citovaných snímků obrazovky, naproti tomu odpověď banky žalovaného (č.l. 21) vycházela z předpokladu – nesprávného – že obě částky byly uhrazeny v jeden den, šlo však o platby z 9. a 16. 10. 2024. Byl sjednáno úrok 40 % měsíčně. Žalovaný úvěr nesplácel a žalobce požádal o zaplacení celé zbývající částky přípisem ze dne 10. 3. 2025. Nesplacená jistina činila podle žalobce 5 125 Kč (původní chybný údaj v žalobě byl 29 690 Kč).Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17.5.2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco) a shledal, že věřitel neprověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) spotřebitele (tj. žalovaného) jakožto svého potenciálního dlužníka. Hlediska pro přezkum úvěruschopnosti jsou popsána v § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Následkem porušení § 86 odst. 1 věta 2 pak je, že smlouva je neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovémto případě povinen, vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Důvodem pro výše uvedený závěr soudu je, že věřitel se spokojil s nedoloženým tvrzením žalovaného ohledně výše výdajů, neboť z popisu zkoumání úvěruschopnosti (viz žaloba) vyplývá pouze předložení výpisů z bankovního účtu žalovaného a výplatních lístků, aniž by byly podrobněji zkoumány jeho výdaje. Soud se sice ztotožňuje s úvahou, namítanou v tomto ohledu některými věřiteli, že věřitel by měl mít všechny důvody se spoléhat na pravdivost tvrzení spotřebitele. Kdo totiž při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, naplňuje přinejmenším formální znaky úvěrového podvodu (§ 211 tr. zákoníku). Evropská judikatura, z níž vychází vnitrostátní soudní praxe, je nicméně pro české orgány závazná a je třeba z ní vycházet v tom, že tento aspekt věci má být pro úvěrujícího při sjednávání smlouvy podružný a údaje spotřebitele mají být prověřeny.Pro úplnost se soud vyjadřuje také ke sjednanému úroku. Jelikož k jistině mělo být placeno žalovaným ještě 40 % měsíčně, což je 480 % ročně, považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba).O současných majetkových poměrech žalovaného, resp. majetkových poměrech v době dání výzvy věřitele, nebylo možno zjistit žádné konkrétní okolnosti.Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se však v daném případě řídí podle speciální úpravy citované výše (§ 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.).Žalovaný by byl tedy povinen, vydat žalobci přijatou částku 30 000 Kč, která je ale snížena o částku uhrazenou (částečné plnění). Zaplaceno totiž bylo jednak 19 000 Kč (původní žaloba) a dále ještě 24 565 Kč (doplněné tvrzení), celkem uhrazeno 43 565 Kč. Přitom žalovaný přijal celkově pouze částku 30 000 Kč. Bezdůvodné obohacení tedy již vydal.Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a to ani po částečném zpětvzetí.Výrok o částečném zastavení řízení je odůvodněn § 96 odst. 2 o.s.ř.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. nemají účastníci vzájemně právo na náhradu nákladů řízení. K částečnému zastavení došlo administrativním nedopatřením na straně žalobce, ve zbytku byl nárok rovněž nedůvodný, tj. procesní úspěch je na straně žalovaného.Pokud jde o soudní poplatek (SOP), žalobce zaplatil SOP ve výši 1 485 Kč (základ: 29 690 Kč). V případě žaloby o 5 125 Kč by platil pouze 1 000 Kč. , adresa, Kč nelze však vrátit, neboť při částečném zastavení se vždy ponechává nejméně 1000 Kč českému státu.