Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, , uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ve výši 20 000 Kč, kde částku převedl ve dvou postupních platbách 15 000 Kč a 5 000 Kč na účet žalovaného (č.l. 11, 12, 25). Smluvní úrok činil 40 % měsíčně. Úvěr byl na dobu neurčitou. Žalovaný neplnil dohodnuté splátky, věřitel zesplatnil úvěr 17. 8. 2024. Žalovaný žalobci nevrátil žádnou částku. Proto žalobce požadoval vrácení jistiny 20 000 Kč, úroku 8 000 Kč a smluvní pokuty 6 800 Kč.Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17.5.2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco) a shledal, že věřitel neprověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) spotřebitele (tj. žalovaného) jakožto svého potenciálního dlužníka. Hlediska pro přezkum úvěruschopnosti jsou popsána v § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Následkem porušení § 86 odst. 1 věta 2 pak je, že smlouva je neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovémto případě povinen, vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Důvodem pro výše uvedený závěr soudu je, že věřitel se spokojil s nedoloženým tvrzením žalovaného ohledně výše příjmů a výdajů. V žalobě bylo uvedeno poněkud nejasným způsobem, že žalovaný poskytl výpisy ze svého účtu, případně výplatní listy. Soud vyzval žalobce (č.l. 19) k bližšímu upřesnění, avšak reakce již nepřišla. Soud nemá pochybnost, že žalovaný se ke svým majetkovým poměrům vůči žalobci vyjadřoval, nijak je však nedoložil a věřitel zřejmě provedl pouze lustraci ve veřejně dostupných databázích dlužníků. Soud se sice ztotožňuje s úvahou (namítanou v tomto ohledu některými věřiteli), že úvěrující by měl mít všechny důvody se spoléhat na pravdivost tvrzení spotřebitele. Kdo při sjednávání úvěrové smlouvy úmyslně uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, dopouští se úvěrového podvodu (§ 211 tr.z.). Avšak evropská judikatura, z níž vychází vnitrostátní soudní praxe, je pro české orgány závazná a je třeba z ní vycházet v tom, že na informace podané spotřebitelem se může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, citovaný např. v bodě 20 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Věřitel následně postoupil svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne 2. 6. a dále 10. 6. 2025 (přes další subjekt a to Aval 24 s.r.o.). Postupníkem byl tedy posléze žalobce.Pro úplnost se soud vyjadřuje také ke sjednanému úroku. Tento činil 40 % měsíčně (více než 480 % p.a.). Proto soud považuje sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba).O současných majetkových poměrech žalovaného, resp. majetkových poměrech v době dání výzvy věřitele, nebylo možno zjistit žádné konkrétní okolnosti.Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se však v daném případě řídí podle speciální úpravy citované výše (§ 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.).Žalovaný je tedy povinen, vydat žalobci přijatou částku 20 000 Kč. Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne 17. 8. 2024. Splatnost nastala v daném případě dne 17. 8. 2024. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ.Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. V nedůvodné části byla žaloba zamítnuta.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 57 % a úspěch žalovaného činil 43 % (žalováno bylo 34 800 Kč). Žalobce byl převážně úspěšný. Proto má žalobce právo na náhradu části (15 %) svých nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují jednak soudní poplatek 1 740 Kč. Dále pak odměnu 3 x 2 500 Kč, dále 3 paušály po 450 Kč.