Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaná se nevyjádřila.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . dne 26. 10. 2018 uzavřel se žalovanou smlouvu o vedení běžného účtu číslo , hodnota, . Žalovaná se však dostala do nepovoleného záporného zůstatku, a proto banka odstoupila od smlouvy ke dni 20. 10. 2024. Pohledávka činila 1 044 Kč na jistině tohoto zůstatku, kterou měla žalovaná vrátit do 20. 10. 2024. Banka následně 27. 11. 2024 postoupila pohledávku žalobci.Pokud jde o další nároky, uzavřeli shodní účastníci 1. 7. 2023 smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu pod číslem 8633//154586901/PD, a to do limitu 30 000 Kč. Bylo sjednáno úročení ve výši 21,9 % p.a., z čehož je požadováno v žalobě 12,75 %, uvedl žalobce. V žalobě uplatnil právo na vrácení jistiny 30 000 Kč, dlužných poplatků 981,05 Kč, smluvního úroku ve výši 2 897,45 Kč a úroku z prodlení 1 127,46 Kč. Z dlužné jistiny 30 000 Kč požadoval smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení (obojí v sazbě 12,75 % p.a.), z částky 981,05 Kč (dlužné poplatky) požadoval pak pouze zákonný úrok z prodlení 12,75 %, a to vždy od 9. 9. 2024 do zaplacení. I tato pohledávka byla postoupena žalobci. Banka prohlásila vyčerpané částky úvěru (vč. přísl.) za okamžitě splatné ke dni 9. 9. 2024.Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17.5.2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco) a shledal, že věřitel neprověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) spotřebitele (tj. žalované) jakožto svého potenciálního dlužníka. Hlediska pro přezkum úvěruschopnosti jsou popsána v § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Následkem porušení § 86 odst. 1 věta 2 pak je, že smlouva je neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovémto případě povinen, vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud k tomu dodává, že podle současných právních názorů ses povolení debetu považuje za svého druhu úvěrovou smlouvu, tudíž pro uzavření této smlouvy platí veškerá pravidla o ochraně spotřebitele.Soud se sice ztotožňuje s úvahou (namítanou v tomto ohledu některými věřiteli), že úvěrující by měl mít všechny důvody se spoléhat na pravdivost tvrzení spotřebitele. Kdo při sjednávání úvěrové smlouvy úmyslně uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, dopouští se úvěrového podvodu (§ 211 tr.z.). Avšak evropská judikatura, z níž vychází vnitrostátní soudní praxe, je pro české orgány závazná a je třeba z ní vycházet v tom, že dokonce i na informace podané spotřebitelem se může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, citovaný např. v bodě 20 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Přitom v daném případě (v projednávané věci) nevyplývá ze žalobních tvrzení žádné zkoumání majetkových poměrů žalované, k čemuž mělo dojít ke dni 1. 7. 2023.O současných majetkových poměrech žalované, resp. majetkových poměrech v době dání výzvy věřitele, nebylo možno zjistit žádné konkrétní okolnosti.Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se však v daném případě řídí podle speciální úpravy citované výše (§ 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.).Žalovaná je tedy povinna, vrátit žalobci (z titulu povoleného debetu) přijatou částku 30 000 Kč.Výzvu k zaplacení dal žalobce žalované nejpozději přede dnem 24.10.2025 (viz č.l. 47 – předžalobní upomínka z téhož dne). Splatnost nastala v daném případě dne 24.10.2025. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ.Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. Soud tedy jednak přiznal žalobci nárok 1 044 Kč s úrokem z prodlení, z titulu nepovoleného záporného zůstatku. Dále přiznal bezdůvodné obohacení z titulu povoleného debetu, bez jakýchkoliv poplatků souvisejících s uvedenou smlouvou, tedy pouze jistinu takto vzniklého úvěru. V nedůvodné části byla žaloba zamítnuta.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 94 % a úspěch žalovaného činil 6 %. Rozdíl činí 88 %. Žalobce byl převážně úspěšný. Proto má žalobce právo na náhradu části (88 %) svých nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují jednak soudní poplatek 1 282 Kč. Dále pak odměnu 3 x 700 Kč za úkony až do podání žaloby vč., jakož i další odměnu 2 420 Kč za doplňující vyjádření. K tomu 3 paušály po 100 Kč a 1 paušál po 450 Kč. Dále DPH 21 % ze základu 5 270 Kč, tedy 1 107 Kč. Celkem náklady žalobce činily 7 659 Kč a z tohoto činí 88 % částka 6 740 Kč.