Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 178 275,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 18. 12. 2023 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 29 472 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 22 079 Kč a odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 1 900 Kč a dále částkou 5 493 Kč jako poplatkem za komfortní a flexibilní splácení. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit hotovostně ve 18měsíčních splátkách po 3 304 Kč, s poslední splátkou dne 18. 6. 2025. Žalovaný však uhradila celkem pouze částku 1 950 Kč. Žalobkyně vůči žalovanému v řízení uplatnila nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 29 119,60 Kč, dlužného poplatku ve výši 27 335,70 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaných úroků od 19. 6. 2025 do 20. 1. 2026 ve výši 3 324 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za dobu od 19. 6. 2025 do 20. 1. 2026 ve výši 2 096,61 Kč, úroků ve výši 12 % p. a. z 29 119,60 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12 % p. a. z 29 119,60 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to dne 20. 10. 2023. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 45 704 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 35 214 Kč a odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a dále částkou 8 990 Kč jako poplatkem za komfortní a flexibilní splácení. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit hotovostně ve 18měsíčních splátkách po 5 317 Kč, s poslední splátkou dne 20. 4. 2025. Žalovaný však uhradila celkem pouze částku 12 550 Kč. Žalobkyně vůči žalovanému v řízení uplatnila nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 43 010,17 Kč, dlužného poplatku ve výši 38 810,47 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč, kapitalizovaných úroků od 21. 4. 2025 do 20. 1. 2026 ve výši 5 784,51 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za dobu od 21. 4. 2025 do 20. 1. 2026 ve výši 3 942,60 Kč, úroků ve výši 12 % p. a. z 43 010,17 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12 % p. a. z 43 010,17 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení. Pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez jednání vyslovila souhlas již v podané žalobě. Soud věc rozhodl podle § 115a ve spojení s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 18. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta hotovostně částka 30 000 Kč. Úvěr se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit ve 18měsíčních splátkách po 3 304 Kč spolu s úrokem ve výši 22 079 Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 1 900 Kč a dále částkou 5 493 Kč jako poplatkem za komfortní a flexibilní splácení. Z listiny označené jako „tabulka umoření“ (č. l. 18) a z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil částku 1 950 Kč. Soud dále zjistil, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 20. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta hotovostně částka 50 000 Kč. Úvěr se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit ve 18měsíčních splátkách po 5 317 Kč spolu s úrokem ve výši 35 214 Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a dále částkou 8 990 Kč jako poplatkem za komfortní a flexibilní splácení. Z listiny označené jako „tabulka umoření“ (č. l. 17) a z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil částku 12 550 Kč.4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 byly původním věřitelem , právnická osoba, postoupeny žalobkyni i pohledávky za žalovaným.5. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v říjnu 2023 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let činily průměrně 9,37 % ročně a v prosinci 2023 pak činily 9,29 % ročně.6. Jak bylo zjištěno ze smluv a smluvních podmínek, dohody o odměně za zpracování úvěru v částce 1 900 a 1 500 Kč a za komfortní a flexibilní splácení v částce 5 493 Kč a 8 990 Kč neměly žádný specifický obsah. Úrok byl sjednán v sazbě 76 % a 79 % ročně, což je ostatně uvedeno i v samotné smlouvě. Již jen v takové výši sjednaný úrok je sám o sobě nemravný.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné absolutně.10. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soud s ohledem na neoddělitelnost ujednání o výši úroků od zbývajících ujednání smlouvy o úvěru, posoudil jako absolutně neplatné obě celé smlouvy o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud po shora uvedeném právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to, pokud jde o částku 65 500 Kč, představující nesplacenou část jistiny z obou smluv. Úvěrové smlouvy mezi žalovaným a společností , právnická osoba, nebyly uzavřeny platně. Žalobkyni tak náleží pouze bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaný obdržel částku 80 000 Kč bez právního důvodu, je povinen žalobkyni jako právnímu nástupci původního věřitele, uhradit nesplacenou část jistiny, celkem 65 500 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. Soud se již s ohledem na shledanou neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy nezabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť to s ohledem na skutečnost, že se žalovaný v řízení nedomáhal stanovení splatnosti dluhu v jiné, než-li v zákonem stanovené 3denní lhůtě, tak jak mu umožňuje ust. § 87 odst. 2 z. č 257/2016 Sb., považoval za nadbytečné.14. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2026, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího lístku (č. l. 19) bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 13. 2. 2026. Podle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dnem 18. 2. 2026 a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 28. 2. 2026. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 1. 3. 2026 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť nebylo sporu o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného dluh vrátit, resp. ani být nemohl, neboť žalovaná je neznámého pobytu a není možné zjistit její současné majetkové poměry.15. Ve zbytku, přesahujícím shora uvedené vyčíslení bezdůvodného obohacení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II).16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu případně je možné vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 37 % a neúspěšná v rozsahu 63 %. Jelikož byl žalovaný v řízení úspěšnější, náleželo by právo na náhradu nákladů řízení žalovanému. Žalovaný však v řízení žádné náklady nevynaložil, resp. neuplatnil, a tudíž bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.