Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 630,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 23. 5. 2023 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 24 332 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 14 914 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně a odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a dále částkou 5 994 Kč jako poplatkem za komfortní a flexibilní splácení. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit hotovostně ve 52týdenních splátkách po 1 045 Kč, s poslední splátkou dne 21. 5. 2024. Žalovaný však uhradil celkem pouze částku 1 045 Kč. Žalobkyně vůči žalovanému v řízení uplatnila nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 29 630,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 220,64 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 288,75 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 29 630,91 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 630,91 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez jednání vyslovila souhlas již v podané žalobě. Soud věc rozhodl podle § 115a ve spojení s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 23. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnuta hotovostně částka 30 000 Kč. Úvěr se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit v 52týdenních splátkách po 1 045 Kč spolu s úrokem ve výši 14 914 Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a dále částkou 5 994 Kč jako poplatkem za komfortní a flexibilní splácení. Z listiny označené jako „tabulka umoření“ a z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil částku 1 045 Kč.4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 byla původním věřitelem , právnická osoba, postoupena žalobkyni i pohledávka za žalovaným.5. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v květnu 2023 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let činily průměrně 9,48 % ročně.6. Jak bylo zjištěno ze smlouvy a smluvních podmínek, dohoda o odměně za zpracování úvěru v částce 1 500 Kč a za komfortní a flexibilní splácení v částce 5 994 Kč neměla žádný specifický obsah. Úrok nebyl, jak tvrdí žalobkyně v žalobě, sjednán v sazbě 14,75 %, ale v sazbě 86 % ročně, což je ostatně uvedeno i v samotné smlouvě. Již jen v takové výši sjednaný úrok je sám o sobě nemravný.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné absolutně.10. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soud s ohledem na neoddělitelnost ujednání o výši úroků od zbývajících ujednání smlouvy o úvěru, posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud po shora uvedeném právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to, pokud jde o částku 28 955 Kč, představující nesplacenou část jistiny. Úvěrová smlouvá mezi žalovaným a společností , právnická osoba, nebyla uzavřena platně. Žalobkyni tak náleží pouze bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaný obdržel částku 30 000 Kč bez právního důvodu, je povinen žalobkyni jako právnímu nástupci původního věřitele, uhradit nesplacenou část jistiny, celkem 28 955 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzvána žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 21. 11. 2025. Podle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dnem 26. 11. 2025 a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 6. 12. 2025. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostala se od 7. 12. 2025 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud se již s ohledem na shledanou neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy nezabýval tím, zda žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť to s ohledem na skutečnost, že se žalovaný v řízení nedomáhal stanovení splatnosti dluhu v jiné, než-li v zákonem stanovené 3denní lhůtě tak jak mu umožňuje ust. § 87 odst. 2 z. č 257/2016 Sb., považoval za nadbytečné.13. Ve zbytku, přesahujícím shora uvedené vyčíslení bezdůvodného obohacení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II).14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny náklady zastoupení ustanoveným advokátem, kterému náleží odměna dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby po 400 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 482 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně představují částku 3 297 Kč.