Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 128 030,35 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku ve výši 63 454 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 410 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21měsíčních splátkách po 5 403 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne , datum, . Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo dne , datum, právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 44 500 Kč a na dlužném poplatku částku 58 530,35 Kč, a dále částku 25 000Kč na smluvní pokutě. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadovala taktéž žalobkyně úrok ve výši 12 % ročně z neuhrazené jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován. Po tomto datu nebylo na pohledávku uhrazeno již ničeho.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a ani nedorazil k nařízenému soudnímu jednání, ač k tomuto byl řádně a včas předvolán.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdce žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 50 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 63 454 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 410 Kč, a to ve formě 21 měsíčních splátek po 5 403 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 86 % ročně a stanovena RPSN ve výši 134,42 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávky ze stejného dne soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou uhradil žalobkyni celkem částku 5 500 Kč, bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedenou smlouvu o úvěru z níže uvedených důvodů lze pohlížet jako na neplatně uzavřenou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč uhradit dále částku 63 454 Kč, označenou jako poplatek. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na tři části, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by nikdy s žalovaným smlouvu neuzavřel. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz vedle již sjednaných úroků a zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 90,4 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v inkriminovaném období činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o formulářovou smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv její změnu ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 50 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku 5 500 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 44 500 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne , datum, . Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne , datum, a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do , datum, . Jelikož tak neučinil, dostal se od , datum, do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.6. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků toto právo nepřiznal.7. O lhůtě k plnění z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když tato byla určena jako běžná třídenní.