Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 8. 6. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 14 490 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne , datum, Smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které jí byly zaslány na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč, přičemž jistina a poplatek byly splatné dne 2. 8. 2025. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty, žalovaná však neuhradila ničeho. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím zápůjčky si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně prověřila úvěruschopnost žalované. V důsledku prodlení žalované vznikla taktéž povinnost žalované uhradit úroky z prodlení a dále účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 500 Kč. Celková výše dluhu žalované tak činí částku 12 000 Kč, kdy se jedná o jistinu a poplatek ve výši 11 500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhrazení částky 2 990 Kč představující smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč od , datum, do , datum, .2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že prověření úvěruschopnosti nad rámec žalobních tvrzení žádná další tvrzení doplňovat nebude.4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Z předložených listin má soud za zjištěné, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o zápůjčce dne , datum, , na základě které byl žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, přičemž tuto se žalovaná zavázala vrátit zpět spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 1 500 Kč nejpozději do , datum, . S ohledem na níže uvedené závěry o absolutní neplatnosti této smlouvy soud nepovažoval další ujednání v této smlouvě za významná. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že částka 10 000 Kč byla žalované odeslána dne , datum, , přičemž z vyjádření společnosti , Anonymizováno, soud zjistil, že vlastníkem účtu, na který byla částka odeslána je žalovaná, kdy taktéž banka potvrdila, že částka 10 000 Kč byla dne , datum, na tento účet zaslána. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná upomínána k uhrazení zápůjčky a taktéž dopisem ze dne , datum, byla upomínána k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího domáhání se předžalobní upomínkou Téhož dne byla žalované předžalobní výzva s lhůtou k plnění v trvání tří dnů, odeslána.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2016 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nad rámec obecných tvrzeních ohledně prověřování úvěruschopnosti uvedených v žalobě žádná další tvrzení k této skutečnosti neuplatňuje. Je tak zřejmé, že žalobkyně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou,.10. S ohledem na shora uvedené závěry dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, požadavek žalobkyně je nutné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 Občanského zákoníku. Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně žalované částku 10 000 Kč poskytla na její účet s tím, že soud vychází z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím těchto peněžních prostředků neuhradila ničeho. Bylo případně na žalované, aby prokazovala opak, ale nestalo se tak. Soud tedy požadavku žalobkyně vyhověl co do částky 10 000Kč. Tím, že žalovaná neplnila žádně a včas, dostala se do prodlení, proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 Občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 16 5. 2026, tedy po uplynutí tří dnů ode dne následujícího po doručení této výzvy (§ 573 OZ). V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, co do zbytku byla žaloba zamítnuta.11. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 25,60 % účelně vynaložených nákladů řízení ( bylo nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku 1000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku 2 815 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 721 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.12. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil běžnou třídenní lhůtu.