28 C 98/2026-40 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 12. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 69 534,66 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, byla, Anonymizováno, uzavřena dne , datum, Smlouva o úvěru č. , č. účtu, , na základě které se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla posuzována schopnost žalovaného úvěr splácet. V čl. IV odst. 4.1 Smlouvy byla sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 9,90 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal počínaje říjnem 2019 platit vždy desátý den každého kalendářního měsíce řádnou měsíční splátku ve výši 2 285 Kč. Úvěr byl žalovaným čerpán dne , datum, v částce 150 000 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas neplatil, proto byl přípisem ze dne 8. 2. 2025 vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění celé pohledávky v souladu se smluvním ujednáním. Žalovaný však na výzvu nereagoval, celá dlužná částka úvěru se tak stala okamžitě splatnou dne 5. 3. 2025, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit jistinu úvěru ve výši 69 534,66 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 9,90 % ročně z částky 69 534,66 Kč od 6. 3. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 3. 2025 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena společnost , Anonymizováno, . a následně byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, kdy tyto skutečnosti vyplynuly ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, , záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, záznamu o poskytnutí informací před sjednáním přistoupení ke skupinovému pojištění, z přiznání k dani z příjmu fyzických osob, dodatku ke smlouvě o úvěru, výpisu z úvěrového účtu, platební bilance smlouvy, z poslední výzvy k úhradě dlužné částky, z výzvy obsahující informaci o zesplatnění dluhu, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně navazujících listin, z oznámení o postoupení pohledávek, z předžalobní upomínky, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak.5. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 145/2010 Sb. se spojením s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku. Žalovaný se zavázal řádně a včas vrátit poskytnutý úvěr, své povinnosti plynoucí jí ze smluvního ujednání však porušoval, když řádně a včas čerpané prostředky neuhradil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do požadovaného příslušenství ve formě smluvního úroku a dále ve formě zákonného úroku z prodlení ( § 1970 občanského zákoníku).7. Pro úplnost soud uvádí, že se zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž bylo prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena dostatečně, a to včetně jeho příjmu. Soud tedy dospěl k závěru, že povinnost právního předchůdce žalobkyně podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 byla splněna.8. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů tohoto řízení. Tyto náklady se stávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 782 Kč dle zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ze 3 úkonů právní služby po 3 900 Kč dle § § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), ze 3 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K nákladům řízení dále náleží částka představující 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř). Celkem náklady řízení vynaložené žalobkyní činí 18 572,50 Kč.9. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalované byla ke splnění její povinností poskytnuta běžná třídenní lhůta.