Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 21 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr hradit v 18 měsíčních splátkách po 3 043 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný na úvěr uhradil celkem 3 100 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 21 900 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 712,17 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 086,38 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 21 900 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 900 Kč od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl vyzván, aby se k tomuto procesnímu postupu ve stanovené lhůtě vyjádřil, a byl poučen, že nebude-li reagovat, bude se mít za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. Žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval. Soud proto, když bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, rozhodl bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek, přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 25 000 Kč. Vedle vrácení jistiny se žalovaný zavázal hradit úrok při úrokové sazbě 86 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 26 910 Kč, pojistné ve výši 2 862 Kč a poplatek označený jako SOP ve výši 400 Kč. RPSN činila 141,56 %. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 3 100 Kč.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným, včetně jejího příslušenství a práv s ní spojených, žalobkyni. Žalobkyně je proto ve věci aktivně věcně legitimována.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. se týká-li důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.8. Soud při posouzení přiměřenosti úplaty za poskytnutý úvěr přihlédl ke všem jejím složkám. Již úroková sazba 86 % ročně zjevně výrazně převyšuje obvyklou cenu spotřebitelského úvěru. Vedle úroku byl nadto sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 26 910 Kč, tedy v částce převyšující poskytnutou jistinu 25 000 Kč, pojistné ve výši 2 862 Kč a další poplatek ve výši 400 Kč. Celková nákladovost úvěru byla ve smlouvě vyjádřena RPSN ve výši 141,56 %.9. Tato ujednání ve svém souhrnu vedla k nepřiměřenému navýšení povinnosti žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Cena úvěru tak byla nastavena v hrubém nepoměru k poskytnutému plnění. Ujednání o úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, pojistném a dalším poplatku přitom tvořila hospodářský celek určující úplatu za úvěr a nelze je od ostatního obsahu smlouvy oddělit tak, aby smlouva bez těchto ujednání obstála. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru je pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatná.10. S ohledem na tento závěr se soud již nezabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by totiž poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s povinností podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vedlo k neplatnosti smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu.11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 25 000 Kč a uhradil pouze 3 100 Kč. Na jeho straně proto zůstalo bezdůvodné obohacení ve výši 21 900 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 21 900 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do kapitalizovaného úroku, kapitalizovaného úroku z prodlení a smluvního úroku, soud žalobu zamítl.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z., není-li ujednáno, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení. Výši zákonného úroku z prodlení určuje § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“).13. Žalobkyně doložila odeslání oznámení o postoupení pohledávek, obsahujícího současně výzvu k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů, dne , datum, . Nebylo-li prokázáno dřívější dojití zásilky, uplatní se domněnka podle § 573 o. z., podle níž se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne , datum, . Lhůta k plnění uplynula dne , datum, a žalovaný se dostal do prodlení dne , datum, . Zákonný úrok z prodlení podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činil v rozhodném období 11,50 % ročně. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení v této výši z částky 21 900 Kč od , datum, do zaplacení. Požadavek na úrok z prodlení za předchozí období, jakož i požadavek na úrok z prodlení přesahující zákonnou sazbu od , datum, , soud zamítl. Smluvní úrok soud zamítl, neboť nevychází z platného závazkového vztahu.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 21 900 Kč z celkem uplatněné částky 34 698,55 Kč, tedy přibližně v rozsahu 63,12 %, zatímco žalovaný byl úspěšný přibližně v rozsahu 36,88 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně tak činí 26,24 %. Náklady žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 876 Kč, odměny za zastoupení advokátem a náhrady jeho hotových výdajů. Podle § 14b odst. 1 písm. b) a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „advokátní tarif“), náleží při tarifní hodnotě přesahující 10 000 Kč, nikoli však 30 000 Kč, za každý úkon právní služby odměna 400 Kč a náhrada hotových výdajů 100 Kč. Za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem a podání žaloby náleží podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu odměna v celkové výši 1 200 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč., Anonymizováno, Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalobkyni též náhrada této daně v základní sazbě 21 %, tedy 315 Kč, podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 691 Kč. Při čistém procesním úspěchu žalobkyně jí náleží náhrada nákladů řízení ve výši 705,85 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám jejího zástupce.