Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 25 380 Kč s příslušenstvím. Uplatnila přitom částku 21 300 Kč, sestávající z poskytnuté jistiny 15 000 Kč a smluvního poplatku 6 300 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 300 Kč od , datum, do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 080 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s ní dne , datum, prostřednictvím jejích internetových stránek uzavřel smlouvu o zápůjčce, resp. smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaný měl v elektronickém formuláři zvolit výši a dobu splatnosti úvěru, uvést své osobní údaje, potvrdit seznámení se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami a smlouvu potvrdit zadáním kódu PIN zaslaného na jím uvedené telefonní číslo. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím dokladu totožnosti a ověřovací platby a že prověřila též jeho úvěruschopnost na podkladě údajů a dokumentů poskytnutých žalovaným, případně nahlédnutím do příslušných databází. Na základě smlouvy žalobkyně poukázala dne , datum, na účet žalovaného částku 15 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat vrátit jistinu spolu se smluvním poplatkem ve výši 6 300 Kč ve třech měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka měla být splatná dne , datum, . Protože žalovaný podle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 21 300 Kč, sestávající z jistiny a smluvního poplatku, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení. Dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč za tři písemné upomínky a smluvní pokutu ve výši 4 080 Kč, vyčíslenou sazbou 0,1 % denně z částky 15 000 Kč za období od , datum, do , datum, . Celkem se tak žalobkyně domáhala částky 25 380 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení.2. Podáním ze dne 16. 7. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně smluvního poplatku 6 300 Kč, nákladů upomínek 1 500 Kč a smluvní pokuty 4 080 Kč. Současně po obsahové stránce omezila zbývající uplatněný nárok na zaplacení 15 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.3. Žalovaný ve svém vyjádření uznal, že mu žalobkyně dne , datum, poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a že na tuto částku ničeho neuhradil. Namítal však neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti. Navrhl, aby mu byla povinnost k vrácení jistiny uložena ve splátkách po 500 Kč měsíčně, aby žaloba ve zbývající části byla zamítnuta a aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.4. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby konkretizovala skutková tvrzení a důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Podáním ze dne 29. 6. 2026 sdělila, že žádná další skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného doplňovat nebude. Současně uvedla, že v případě závěru soudu o neplatnosti smlouvy navrhuje, aby žalovanému byla uložena povinnost vrátit poskytnutou jistinu jako bezdůvodné obohacení.5. Soud rozhodl bez nařízení jednání. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, lze-li rozhodnout jen na podkladě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný jej výslovně odsouhlasil ve svém vyjádření. Skutkové okolnosti významné pro rozhodnutí byly mezi účastníky v rozhodné části nesporné a k jejich zjištění postačovaly listiny založené ve spise.6. Z návrhu, vyjádření žalovaného a odpovědi banky soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva označená jako smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 15 000 Kč žalovanému. Banka potvrdila připsání částky 15 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný poskytnutí této částky ani skutečnost, že z ní dosud nic neuhradil, nezpochybnil.7. Vzhledem k povaze účastníků a účelu smlouvy jde o smlouvu o spotřebitelském úvěru. Pro posouzení věci je proto rozhodný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru, získaných z relevantních zdrojů. Spotřebitelský úvěr smí poskytnout jen tehdy, jestliže z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona se úvěruschopnost posuzuje zejména porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a s přihlédnutím k jeho majetku, závazkům a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Žalobkyně v žalobě uvedla pouze obecné tvrzení, že si před uzavřením smlouvy vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech žalovaného a případně nahlédla do příslušných databází. Neuvedla však, jaké konkrétní údaje o příjmech, výdajích, dalších závazcích a dosavadním splácení dluhů zjistila, z jakých zdrojů tyto údaje získala, jak je ověřila ani jaký konkrétní závěr z jejich vyhodnocení učinila. K tomu nepředložila ani žádný důkaz.10. Žalovaný naproti tomu konkrétně namítl, že se v době uzavření smlouvy nacházel v dluhové spirále, splátky dřívějších úvěrů hradil prostřednictvím dalších úvěrů a jeho zdravotní stav omezoval jeho příjmové možnosti. Žalobkyně přes výzvu soudu odmítla svá tvrzení o posouzení úvěruschopnosti jakkoli doplnit. Neprokázala proto, že by před poskytnutím úvěru řádně zjistila a porovnala příjmy a výdaje žalovaného, jeho další závazky a schopnost dostát sjednanému splátkovému režimu.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni proto nenáleží sjednaný smluvní poplatek, smluvní pokuta ani jiné plnění založené na neplatné smlouvě. O věcné důvodnosti těchto nároků soud již nerozhodoval, neboť žalobkyně je vzala zpět.13. Neplatnost smlouvy však nemění nic na povinnosti žalovaného vrátit částku, kterou skutečně obdržel. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro tento případ zvláštní úpravu vypořádání plnění. Její výsledek odpovídá též obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit pouze poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu 15 000 Kč.14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru určí soud na návrh některé ze smluvních stran dobu odpovídající možnostem spotřebitele, je-li o ni spor. Přihlédne přitom k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, jakož i k potřebě spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky.15. Žalovaný doložil, že je dlouhodobě práce neschopen, nevlastní nemovitý majetek ani hodnotnější movité věci, nedisponuje úsporami a spolupracuje s dluhovou poradnou, která u něj zjistila větší počet spotřebitelských úvěrů. Z přehledu pohybů na účtu současně plyne, že žalovaný pobírá dávky nemocenského pojištění, přičemž v květnu a červnu 2026 mu byly připsány částky přesahující 25 000 Kč. Žalovaný však nedoložil konkrétní pravidelné výdaje, zejména náklady na bydlení, v rozsahu, který by odůvodňoval jím navrženou splátku pouze 500 Kč měsíčně. Soud proto považoval za přiměřené rozložit povinnost k úhradě jistiny do měsíčních splátek po 1 000 Kč, splatných vždy do 20. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při prodlení s jedinou splátkou. Takto stanovená doba odpovídá současným možnostem žalovaného, aniž by nepřiměřeně zasáhla do práv žalobkyně.16. Žalobkyně nemá právo ani na jí požadovaný zákonný úrok z prodlení. Podle § 1968 o. z. je dlužník v prodlení, neplní-li svůj dluh řádně a včas. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi v prodlení požadovat úrok z prodlení. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyl význam původní smluvně sjednaný termín splatnosti, splatnost povinnosti vrátit jistinu musí odpovídat možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tato doba byla určena až tímto rozsudkem. Žalovaný se proto nemohl dostat do prodlení již dne , datum, ani v dřívější době (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žaloba byla tudíž v části požadovaného úroku z prodlení zamítnuta.17. O částečném zpětvzetí žaloby soud rozhodl podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. Žalobkyně vzala žalobu zpět před nařízením jednání, případný nesouhlas žalovaného by proto podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nebyl účinný. Soud tak řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.18. Při rozhodování o nákladech řízení soud přihlédl nejen k výsledku věci, ale i k procesnímu zavinění částečného zastavení řízení. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. nese náklady zastaveného řízení ten účastník, který jeho zastavení zavinil. Jen bylo-li pro chování žalovaného vzato zpět důvodně podaný návrh, nese náklady žalovaný. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by žalovaný po zahájení řízení zaplatil některou ze zpětvzatých částek nebo jinak zavdal příčinu k částečnému zpětvzetí. Zastavení řízení ohledně smluvního poplatku, nákladů upomínek a smluvní pokuty proto nelze klást k tíži žalovaného. Ve zbývající části měla žalobkyně úspěch pouze ohledně jistiny 15 000 Kč, nikoli ohledně úroku z prodlení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. může soud při částečném úspěchu účastníků náklady poměrně rozdělit, případně vyslovit, že žádný z nich nemá na jejich náhradu právo. Nad rámec toho soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele podle § 150 o. s. ř. Žalovaný je spotřebitelem v nepříznivé zdravotní a majetkové situaci, bez hodnotnějšího majetku, s více závazky a s probíhající pomocí dluhové poradny. Žalobkyně je profesionálním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, který neprokázal splnění své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného a v návaznosti na tuto okolnost vzal významnou část žaloby zpět. Přiznání nákladů žalobkyni by za těchto okolností neodpovídalo spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky. Soud proto žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení. Žalovanému účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.