Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 7. 10. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
ROZHODNUTÍ

Okresní soud Plzeň-město 30 C 192/2026-32 – Náklady řízení

Okresní soud Plzeň-město · 17. 8. 2026

náklady řízení · lhůty · náhrada nákladů

Aplikovaná ustanovení

8
§ 6
Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla
§ 1968
Občanský zákoník
§ 132
Občanský soudní řád
§ 137
Občanský soudní řád

Související právní otázky

4

O co šlo

o 16 955 Kč s příslušenstvím

1

Žalobkyně se domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí celkem 16 955 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Tvrdila, že žalovaný byl jako provozovatel vozidla registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , povinen zajistit pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, což však v období od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, neučinil. Žalobkyně proto požadovala za první období částku 4 460 Kč, za druhé období částku 6 020 Kč a za třetí období částku 6 475 Kč; každá z těchto částek zahrnovala příspěvek za dobu bez pojištění odpovědnosti a paušální náklady ve výši 300 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 160 Kč od , datum, do zaplacení, ve výši 11,5 % ročně z částky 5 720 Kč od , datum, do zaplacení a ve výši 11,5 % ročně z částky 6 175 Kč od , datum, do zaplacení. Uvedla, že žalovaného k úhradě jednotlivých příspěvků řádně vyzvala, avšak žalovaný na výzvy nereagoval a žádnou z pohledávek neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. U žalovaného nastala, vzhledem k jeho nečinnosti po řádném poučení, fikce souhlasu s projednáním a rozhodnutím věci bez jednání. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili.4. Soud provedl důkaz listinami označenými žalobkyní v žalobě, zejména údaji z registru silničních vozidel, údaji o pojištění odpovědnosti, výzvami k úhradě příspěvku, doklady o jejich doručení, upomínkami, předžalobními výzvami a doklady o jejich odeslání. Listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti ve smyslu § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že prokazují žalobní tvrzení.5. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalovaný byl v registru silničních vozidel zapsán jako provozovatel osobního automobilu registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³. Vozidlo bylo evidováno jako provozované.6. Žalovaný neměl k uvedenému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od , datum, do , datum, , tedy po dobu 64 dnů, dále v období od , datum, do , datum, , tedy po dobu 88 dnů, a konečně v období od , datum, do , datum, , tedy po dobu 95 dnů.7. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), je provozovatel tuzemského registrovaného vozidla povinen zajistit, aby po dobu jeho registrace bylo nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem vozidla kryto pojištěním odpovědnosti. Podle § 6 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti se za provozovatele registrovaného vozidla považuje osoba, která je jeho provozovatelem podle právních předpisů upravujících podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích.8. Žalovaný jako provozovatel vozidla tuto povinnost v uvedených obdobích nesplnil. Žalobkyně přitom byla oprávněna vycházet z údajů o vozidle, jeho provozovateli a pojištění odpovědnosti, které jsou jí poskytovány podle § 38 zákona o pojištění odpovědnosti.9. Podle § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti je provozovatel tuzemského vozidla povinen zaplatit , právnická osoba, příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 tohoto zákona a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku se podle § 45 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti vypočte jako součin počtu dní porušení povinnosti a denní sazby stanovené podle druhu vozidla.10. Podle § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném v rozhodných obdobích (dále jen „prováděcí vyhláška“), činila denní sazba příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti 65 Kč u osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³. Podle § 6 prováděcí vyhlášky činily paušální náklady , právnická osoba, spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč.11. Žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení příspěvku ve výši 4 160 Kč za prvních 64 dnů nepojištěného období a na paušální náklady ve výši 300 Kč, celkem tedy 4 460 Kč. Za druhé nepojištěné období vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 5 720 Kč a na paušální náklady ve výši 300 Kč, celkem tedy 6 020 Kč. Za třetí nepojištěné období vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 6 175 Kč a na paušální náklady ve výši 300 Kč, celkem tedy 6 475 Kč.12. Žalobkyně žalovaného k úhradě jednotlivých příspěvků písemně vyzvala. První výzva byla žalovanému doručena dne , datum, , druhá výzva dne , datum, a třetí výzva dne , datum, . Výzvy obsahovaly důvody vzniku práva na příspěvek, vyčíslení příspěvku a nákladů žalobkyně a poskytovaly žalovanému šedesátidenní lhůtu k plnění.13. Výzvy tak odpovídaly § 46 odst. 1 a 2 zákona o pojištění odpovědnosti, podle něhož , Jméno žalobkyně, při zjištění porušení povinnosti písemně vyzve provozovatele vozidla k zaplacení příspěvku a poskytne mu lhůtu k plnění v délce nejméně 30 dnů ode dne dojití výzvy. Výzvy byly učiněny rovněž v jednoroční lhůtě podle § 47 zákona o pojištění odpovědnosti, a právo žalobkyně proto nezaniklo.14. Jednotlivé pohledávky se staly splatnými dne , datum, , , datum, a , datum, . Žalovaný je ve stanovených lhůtách ani později neuhradil. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi v prodlení požadovat úrok z prodlení.15. Výše úroku z prodlení se určuje podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně proto důvodně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 160 Kč od , datum, do zaplacení, ve výši 11,5 % ročně z částky 5 720 Kč od , datum, do zaplacení a ve výši 11,5 % ročně z částky 6 175 Kč od , datum, do zaplacení.16. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobkyně prokázala vznik, výši i splatnost všech tří uplatněných pohledávek v celkové částce 16 955 Kč včetně paušálních nákladů mimosoudního uplatnění práva.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Podmínka § 142a odst. 1 o. s. ř. byla splněna, jelikož žalobkyně před zahájením řízení zaslala žalovanému výzvy k plnění ve lhůtě alespoň sedmi dnů před podáním žaloby. Náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč podle položky 2 písm. b) sazebníku, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Dále jde o odměnu zástupkyně žalobkyně za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu, tedy za tři úkony právní služby po 400 Kč, celkem 1 200 Kč, a o tři režijní paušály po 100 Kč, celkem 300 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů byly stanoveny podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13 odst. 4 a § 14b odst. 1 bodu 2 a odst. 6 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Protože zástupkyně žalobkyně je plátkyní daně z přidané hodnoty, náleží žalobkyni podle § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhrada této daně ve výši 315 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně tedy činí 2 615 Kč a žalovaný je povinen je žalobkyni nahradit.