Žalobou, podanou 25. 2. 2026, žalobkyně uplatnila pohledávku v částce 41 022,64 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky 19 375,83 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení, a to z titulu nesplaceného úvěru. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21. 5. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 18 700 Kč s možností postupného čerpání, úvěr byl čerpán na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 21. 5. 2025 v částce 18 700 Kč. První splátka byla splatná 20. 6. 2025, konec kreditového rámce měl nastat 20. 10. 2026. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,933 % denně z nesplacené části jistiny. Dále si žalovaný při sjednávání smlouvy zvolil službu „klidné spaní“ za 109,85 Kč, službu „presto“ za 165 Kč a službu „informační SMS servis“ za 28,85 Kč. O poskytnutí úvěru žalovaný požádal prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě nichž žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, kterou dále ověřila z registru centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, výpisu z registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku pro kontrolu platnosti adresy, registru sankčních seznamů a interních registrů historie klienta, dále nahlédl do registru bankovních a nebankovních klientských informací NRKI a BRKI. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, což umožňovalo bezproblémové splácení úvěru. Žalovaný potvrdil správnost svých kontaktních údajů, smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, kdy byl žalovanému zpřístupněn formulář standardních předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru, který žalovaný odsouhlasil, a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, který žalovaný odsouhlasil kliknutím na volbu „podepisuji“, následně byla smlouva a formulář automaticky zaslány žalovanému na jím uvedenou e-mailovou adresu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem z 19. 9. 2025, žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 20. 9. 2025. Žalovaný má nesplacený dluh v celkové výši 40 168,97 Kč, což zahrnuje jistinu 18 700 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 372,13 Kč, smluvní úrok 20 793,14 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ 109,85 Kč, poplatek za službu „presto“ 165 Kč a poplatek za „službu informační SMS servis“ 28,85 Kč. Pro případ, že by soud nárok na zaplacení žalované částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru neměl za prokázaný, navrhla žalobkyně, aby její nárok v rozsahu jistiny byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na základě dokladů o čerpání úvěru převodem na účet žalovaného. Žalobkyně dále nárokuje částku 853,67 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru od 21. 6. 2025 do 19. 9. 2025. Dne 1. 2. 2026 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Podle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů v zásadě zjistil skutečnosti tvrzené žalobkyní, s výjimkou tvrzení o uzavření smlouvy. Z předložených listin nemá soud za zjištěné, zda a jak došlo k uzavření smlouvy akceptací ze strany žalovaného. Žalobkyně doložila, jakým způsobem splnila svou povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudit (a prověřit) úvěruschopnost žadatele o úvěr, uvedená zjištění však soud nehodnotí, neboť na dále uvedené posouzení věci neměla vliv. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že na účet žalovaného byla dne 21. 5. 2025 připsána částka 18 700 Kč. Z textu úvěrové smlouvy vyplývá, že žalobkyně měla poskytnout žalovanému úvěr v částce 18 700 Kč za úrok 0,933 % denně (tj. 340,54 % ročně). Úrok 340,54 % ročně (a RPSN 1 533,06 %) je bez jakýchkoli pochybností zcela nemravný a nehorázný, když nesčetně násobně překračuje obvyklou výši úroků z úvěru (notoricky známé kritérium lichvy s úrokem 100 % ročně je zde dokonce několikrát překročeno). Úvěrová smlouva, i v případě, že by soud zjistil její existenci, by tak byla zcela jednoznačně stižena absolutní neplatností dle § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy.4. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poukázala na účet žalovaného 18 700 Kč, to znamená, že o uvedenou částku, kterou žalovaný přijal a nesplatil, se bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, a je povinen částku takto získaného plnění vrátit. Protože se žalovaný na základě výzvy žalobkyně dostal do prodlení, podle § 1970 občanského zákoníku je dále povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v sazbě dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, byť z jiného právního důvodu, a k plnění určil běžnou lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu, kde nároky žalobkyně mají plynout ze smlouvy, soud žalobu částečně zamítl.5. Protože byla žalobkyně ve věci převážně neúspěšná a žalovanému náklady řízení nevznikly, podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.