Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 777 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že: „Žalobce je poskytovatelem spotřebitelského úvěru, který v souladu s ustanovením § 169 odst. 1) zákona č. 257/2016Sb. o spotřebitelském úvěru (dále i jen „ZoSÚ“) je oprávněn tuto činnost poskytovat na základě živnostenského oprávnění a na základě udělení oprávnění Českou národní bankou, vydaným dne 18.5.2018. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu ze dne 12.08.2025 o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále i jen „Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému ze strany žalobce poskytnut standardní něúčelový neúčelový úvěr, kdy žalobce v souladu se Smlouvou o úvěru poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 30000,00 Kč (dále i jen „Peněžité prostředky“) tak, že částku ve výši 27500.00 Kč převedl v souladu s čl. II. Smlouvy o úvěru na tzv. Účet zákazníka uvedený na první straně Smlouvy o úvěru v levém dolním rohu (dále i jen „Účet Zákazníka“), tedy účet určený žalovaným a to dne 14.08.2025, čímž došlo k čerpání Peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalovaného v souladu Smlouvou úvěru dle čl. II. Smlouvy o úvěru. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2500.00Kč, převedl žalobce v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobce se s žalovaným ve Smlouvě o úvěru zejména dohodl, že poskytnuté Peněžité prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na první straně smlouvy, tedy v Žádosti, jako CELKOVÁ CENA ÚVĚRU v částce ve výši 40824.00 Kč uhradí žalovaný žalobci v pravidelných 36měsíčních splátkách po 1134 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost 1. splátky byla mezi žalobcem a žalovaným dohodnuta na den 20.09.2025. K uzavření Smlouvy o úvěru mezi stranami došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1,- Kč (jedné koruny české) a to v souladu s čl. XII. bod 1. Smlouvy o úvěru tedy okamžikem, kdy žalovaný Smlouvu o úvěru podepsal, přičemž za okamžik podpisu Smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba, tedy částka 1,-Kč (jedna koruna česká) byla připsána na účet na účet Žalobce, tedy na účet č. , č. účtu, , a to pod variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy, kdy verifikační platba byla na účet žalobce připsána z účtu žalovaného, na který žalobce odeslal úhradu dle Smlouvy o úvěru. Žalovaný v dohodnutých měsíční splátkách žalobci úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) Smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění Úvěru, kdy - žalovaný byl v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce, žalovanému bylo ze strany žalobce odesláno písemné Oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy Žalobce odeslal Žalovanému písemné Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25.11.2025, které bylo žalovanému odesláno dne 25.11.2025 (dále i jen „Den zesplatnění úvěru“). Žalobce odeslal žalovanému Upomínky pro smlouvu č. , hodnota, ze dne 25.9.2025, 25.10.2025 a (dále i jen „Upomínky“) a Zesplatnění pro smlouvu č. , hodnota, ze dne 25.11.2025, které je zároveň Oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí je i předžalobní výzva dle §142a OSŘ, přičemž za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b) Smlouvy o úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100,-Kč za každou odeslanou upomínku, kdy v tomto směru žalobce má nárok na uhrazení účelně vynaložených nákladů tedy celkem částku ve výši počtu odeslaných poštovních zásilek x 100,-Kč. Upomínky a včetně Oznámení o zesplatnění úvěru byly žalovanému ze strany žalobce odeslány i do Schránky zákazníka v souladu s čl. XI. bod 4. Smlouvy o úvěru, přílohy č. , hodnota, Úvěrových podmínek (čl. 12.,12.8), která byla zřízena žalovanému zejména za účelem doručování písemností k jeho rukám. Žalobce nad rámec k důkazu předkládá čestná prohlášení zaměstnance žalobce, jehož pracovní náplní je mimo jiné povinnost evidovat odeslané poštovní zásilky, o odeslání Upomínek žalovanému včetně potvrzení , právnická osoba, . Žalovaný je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 31560,00 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3402,- Kč a zesplaněné části jistiny ve výši 28158,- Kč. Žalobce zesplatnil úvěr ke dni 25.11.2025, kdy zesplatněná část jistiny činila 28158,- Kč, dluh na splátkách ke Dni zesplatnění činil 3402,- Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 1560.00 Kč a dluhu na jistině (úmor) ve výši 1842,- Kč. Kdy tedy celková dlužná jistina ke dni žaloby činí 28158,- Kč + 1842,- Kč, což v součtu činí na jistině 30000.00 Kč a na úrocích 1560.00 Kč. Kdy výše uvedené vyplývá z přiložené Bonity smlouvy (dále i jen „Bonita smlouvy“) a způsobu umoření úvěru pro smlouvu č. , hodnota, označené žalovaným jako „Smlouva=, Anonymizováno, “ (dále i jen „Tabulka umoření“), kdy ze způsobu umoření je zřejmé, že na jistinu nebyla ke Dni zesplatnění úvěru umořena částka 30000.00Kč. Smluvní strany se ve Smlouvě o úvěru zejména v čl. I. Smlouvy o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 21,240 % (dále i jen „Smluvní úrok“). S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě Smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 30000.00 Kč, a to ode dne následujícího po Dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. V dané věci žalobce požaduje úrok odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 21,240 % z dosud neuhrazené jistiny, a to od ode dne následujícího po Dni zesplatnění úvěru, přičemž po 90-ti dnech po Dni zesplatnění úvěru žalobce v souladu ustanovením §122 odst 4. ZoSÚ požaduje smluvní úrok ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení, a to do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena věřitelem v souladu s částí šestou, hlavou II zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s péčí řádného hospodáře, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Žalobce využil také veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva z databáze Českého statistického úřadu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn.: 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018), jakož i nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, výpisu z registru REPI, vlastní databáze žalobce , kdy žalobce vycházel při posuzování úvěruschopnosti i z údajů, které žalovaný uvedl přímo do žádosti o spotřebitelský úvěr, a které obsahovaly mimo jiné také informace o příjmech a výdajích žalovaného s tím, že žalobce pravost příjmů ověřil. Žalobce před uzavřením Smlouvy o úvěru zkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobci prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze Smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet.“2. Podáním ze dne 29. 6. 2026 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení k procesu prověřování úvěruschopnosti žalovaného a skladbě dlužné částky, pročež soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na toto podání odkazuje. Toliko k prověřování úvěruschopnosti dlužno uvést, že žalobkyně vycházela z ověřených příjmů žalovaného u jeho zaměstnavatele, které mu při jeho nákladech zcela jistě umožňovaly hrazení úvěru se splátkou ve výši 1 134 Kč.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, když ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě a žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.5. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 3. 2024 včetně přílohy č. 1, Obch. podmínek, přílohy č. 2, posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne 13. 8. 2025, výplatních pásek žalovaného, prohlášení spolubydlící žalovaného, výpisů z účtu žalovaného, výpisů cebia, REPI reportů, čestného prohlášení žalovaného o jeho výdajích a závazcích, vzal soud v daném případě za zjištěné, že žalovanému byl převodem na jím uvedený účet poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být ze strany žalovaného splacen za 36 měsíců ve splátkách po 1 134 Kč měsíčně počínaje 20. 9. 2025, poslední splátka byla splatná dnem 20. 8. 2028. Celkem měla být uhrazena částka 40 824 Kč (RPSN 31,6 %, roční úroková sazba 21,24 %). V úvěrové smlouvě byla sjednána výplata částky 2 500 Kč přímo zprostředkovateli jako provize. V článku IV. 1 byly sjednány podmínky zesplatnění úvěru, v článku IV. 2 jsou pak upraveny smluvní pokuty, jednak v procentní sazbě 0,1% denně z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení, dále pak v procentní sazbě 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, eventuálně smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky. Součástí úvěrové smlouvy bylo také ujednání poplatků včetně uvedení nákladů na zaslání upomínky při nesplacení splátek (čl. IV. 4 b) – 100 Kč za každou upomínku). Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla žalobkyní přezkoumána na základě posouzení jeho úvěruschopnosti, jeho výplatních pásek, výpisem z účtu a dalšími shora uvedenými výpisy a jeho čestnými prohlášeními. Před zesplatněním byl žalovaný písemně upomínán mnohými dopisy, za které žalobkyně oprávněně požadovala zaplacení poplatků v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč za každou doloženou upomínku z 25. 9. 2025, 25. 10. 2025 a 25. 11. 2025). Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek přistoupila žalobkyně dne 25. 11. 2025 k zesplatnění pohledávek.6. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Na základě učiněných skutkových zjištění a po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Na základě výše uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr ve stanovených splátkách, a to včetně poplatků za sjednání úvěru. Protože žalovaný tuto svoji povinnost řádně a včas neplnil, žalobkyně v souladu se smlouvou, a to konkr. čl. IV bod 1 písm. d) úvěr ke dni 25. 11. 2025 zesplatnila a vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1% denně. Ke dni zesplatnění činila výše jistiny 28 158 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky ve výši 30 000 Kč (28 158 Kč + úmor ve výši 1 842 Kč představující nezaplacené splátky), 1 560 Kč z úroků, a smluvní pokuty (2 917 Kč) v souvislosti s prodlením žalovaného i nárok na úhradu nákladů na zaslání celkem 3 upomínek k úhradě dluhu á 100 Kč za každou upomínku (tedy 300 Kč), a to v souladu s čl. IV. bod 2 a 5 Smlouvy o úvěr. Dále pak vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 NOZ ve výši odpovídající § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. z jistiny 30 000 Kč. Současně pak dle ujednání ve smlouvě vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z úvěru dle čl. 3. smlouvy o úvěru ve výši 21,24 % ročně z jistiny, tedy 30 000 Kč, a to za dobu neodporující ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. a po uplynutí 90 dnů, v sazbě odpovídající zákonnému úroku z prodlení. Proto soud žalobě co do těchto částek vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí, když žalovanému uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 643 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 739 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 777 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Za úkony po podání žaloby (doplnění skutkových tvrzení) soud odměnu nepřiznal, neboť žaloba měla být podána v takové kvalitě, aby ji nebylo potřeba doplňovat.