11 C 292/2020-20 — Okresní soud v Přerově

1. [právnická osoba] se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby soud zavázal žalovanou [celé jméno žalované] k zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ společnost“) uzavřela na žádost žalované dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr v částce [částka] Smlouva byla sjednána prostřednictvím webové stránky www.pujckomat.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, poté následovalo ověření správnosti kontaktu uvedených žalovanou dle instrukcí zaslaných žalované e-mailem. Žalovaná také odsouhlasila ve webovém rozhraní společnosti návrh smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru. Po této registraci a následných kontrolních úkonech byl žalované zřízen její uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Tím byla registrace dokončena a žalované vzniklo právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru přes uživatelský účet žalované na webovém rozhraní společnosti. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaná na svém uživatelském účtu ve webové službě společnosti odsouhlasila (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru, který společnost zaslala ze svého účtu na účet žalované č. [bankovní účet] platbou s variabilním symbolem1777125. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej splatit do [datum] a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru [částka]. Žalovaná nesplnila svůj smluvní závazek k úhradě úvěru řádně, neboť dosud dluží na jistině a úhradě za poskytnutí úvěru částku celkem [částka]. Společnost postoupila svou pohledávku za žalovanou [právnická osoba] a ta žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované písemně oznámeno. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě trvajícího dluhu. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná [celé jméno žalované] k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu ve věci se nedostavila. 3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] (včetně výpisu z účtu společnosti) prokázáno, že společnost jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný (dlužník) sjednaly poskytnutí úvěru v částce [částka] (čl. 2 odst. 2.1 smlouvy) za poplatek [částka] (čl. 2 odst. 2.2 smlouvy). Žalovaná se ve smlouvě zavázala, že vrátí částku úvěru do [datum]. Výpisem z účtu společnosti ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná převzala od společnosti částku [částka] dle smlouvy o úvěru. Oznámením o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce opětovně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dle smlouvy o úvěru ve lhůtě tří dnů. 4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 6. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Soud dospěl k závěru, že mezi společností a žalovaným (společnost coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2390 o. z. 8. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). 10. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. 11. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh