11 C 296/2020-24 — Okresní soud v Přerově

1. [právnická osoba] se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby byl žalovaný [celé jméno žalovaného] zavázán k zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem v částce [částka] a úrokem 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svůj nárok vůči žalovanému odůvodnila tím, že na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ společnost“) po předchozím odborném posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (půjčku) poskytl žalovanému půjčku v částce [částka], kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Nedílnou součástí první smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na listině smlouvy (dále jen„ smluvní podmínky“). Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou půjčku spolu se souhrnnou částkou (poplatkem) [částka] za úrok 19,98 % ročně ze zapůjčených peněžních prostředků ([částka]), administrativní zpracovávání zápůjčky ([částka]) a náklady hotovostního inkasa splátek ([částka]) v 60 týdenních splátkách po [částka] do [datum]. Žalovaný neplnil svůj smluvní závazek řádně (poslední splátku uhradil dne [datum]) a právnímu předchůdci žalobkyně ke dni [datum] vzniklo právo na úhradu celé zbývající neuhrazené části dlužné částky, která činila v součtu jistiny zápůjčky ([částka]) a poplatku ([částka]) celkem [částka]. Žalovaný na tento dluh uhradil [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy v částce [částka] s příslušenstvím žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud na tuto pohledávku ničeho nezaplatil, ačkoliv byl výzvou k plnění ze dne [datum] opětovně prostřednictvím právního zástupce žalobkyně upomenut k úhradě. Žalobkyně rovněž požadovala přiznání sjednaného úroku 19,98 % ročně, a to od [datum], který pro dobu od [datum] do [datum] kapitalizovala na částku [částka] a dále požadovala z částky neuhrazené jistiny [částka] od [datum] do zaplacení, a přiznání zákonného úroku z prodlení, a to od [datum], který pro dobu od [datum] do [datum] kapitalizovala na částku [částka] a dále požadovala z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný [celé jméno žalovaného] se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu ve věci se nedostavil. 3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum], včetně smluvních podmínek, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] smlouvu, na základě které byla žalovanému touto společností poskytnuta půjčka [částka], což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se jako dlužník zavázal ke splacení poskytnuté zápůjčky s úrokem 19,98 % ročně, úhradou za administrativní zpracovávání zápůjčky a hotovostní inkaso splátek (tedy včetně souhrnného poplatku v částce celkem [částka]) v 59 týdenních splátkách po [částka] a poslední splátce [částka]. Podle čl. 11 smluvní podmínek se žalovaný a společnost dohodli, že v případě, kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky. Podle tvrzení žalobkyně ke dni [datum] žalovaný uhradil částku [částka]. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by zaplatil další část dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že společnost postoupila žalobkyni svou pohledávku z titulu smlouvy o půjčce se žalovaným v částce celkem [částka] s příslušenstvím. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že společnost tuto skutečnost oznámila žalovanému. Výzvou k plnění ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě postoupených pohledávek do [datum]. 4. Vzhledem k době uzavření smlouvy ([datum]) soud podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 o. z., posuzoval vztah účastníků podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., (dále jen „obč. zák.“) a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena. Žalovanému jako spotřebiteli byla poskytovatelem poskytnuta peněžní částka [částka] ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a k jeho poskytnutí došlo za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., ve znění do [datum]. 5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 6. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako spotřebitelem nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle § 657 obč. zák. 9. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. K otázce porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podrobně vyjádřil Nejvyšší soudu například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 10. V daném případě žalobkyně v řízení dostatečně neprokázala, zda její právní předchůdce posoudil schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťoval a prověřoval). Tedy předchůdce žalobkyně poskytl půjčku, aniž by bylo zřejmé, zda ji bude žalovaný schopen splatit. 11. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 9 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť smyslu a účelu zákona nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu,