14 C 195/2021-34 — Okresní soud v Přerově

1. Předmětem řízení učinila žalobkyně v návrhu na zahájení řízení, doručeném soudu dne [datum] peněžité nároky vůči žalované, a to na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Konkrétně šlo o žalovanou žalobkyni neuhrazené nároky z titulu mezi účastníky uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z [datum], a to konkrétně o nárok na vrácení části úvěrové jistiny na jejím podkladu žalobkyní žalované poskytnutého úvěru (v původní výši [částka]) a ve výši [částka], nárok na zaplacení v téže smlouvě sjednaných poplatků za bezpečnou splátku v měsíční výši [částka] žalovanou žalobkyni neuhrazených v měsících březen až srpen roku 2020 (celková výše [částka]) a poplatků za SMS servis v měsíční výši [částka] žalovanou žalobkyni neuhrazených v měsících březen až srpen roku 2020 (celková výše [částka]), nárok na zaplacení části úvěrové jistiny ve výši [částka] (původně smluvních úroků přirostlých dle ujednání v řečené smlouvě k jistině v okamžiku zesplatnění úvěru, tedy ke dni [datum]). Dále šlo o nárok na zaplacení smluvní pokuty (účtované žalované žalobkyní dne [datum]) ve výši [částka] z důvodu prodlení žalované s úhradou splátky splatné v dubnu roku 2020, a o nárok na zaplacení žalobkyniných účelně vynaložených nákladů na vymáhání dlužné částky v celkové výši [částka] (účtovány byly tyto žalobkyni dne [datum] a dne [datum], v obou případech ve výši [částka]). Konečně tvořilo předmět řízení i další příslušenství pohledávky v podobě úroku z prodlení z celkem nárokované částky [částka] v sazbě 8,25 % ročně a za dobu od [datum] do zaplacení, a dále v kapitalizované podobě – v částce [částka] za dobu prodlení od [datum] do [datum]. 2. Po provedeném dokazování přijal soud závěr o skutkovém stavu věci, podle kterého došlo mezi účastníky (žalovanou jako úvěrovaným a spotřebitelem a žalobkyní jako úvěrujícím a poskytovatelem spotřebitelského úvěru) k uzavření (podpisu) žalobkyní tvrzené písemné smlouvy o úvěru (a i žalobkyní tvrzeného obsahu) [číslo] to dne [datum]. Stejně tak má soud za prokázané, že žalobkyně žalované na podkladě této smlouvy vyplatila finanční prostředky ve výši [částka] a i to, že žalovaná žalobkyni z titulu dané smlouvy následně uhradila do března 2021 toliko částku v celkové výši [částka]. Rovněž bylo prokázáno, že k zaplacení všech žalobou uplatněných nároků byla žalovaná poprvé vyzvána výzvou zástupce žalobkyně z [datum] (odeslanou žalované dne [datum]) do třiceti dní od sepsání řečené výzvy (posledním dnem lhůty bylo tedy pondělí [datum]). Za prokázané soud ale nevzal, že by před uzavřením dané smlouvy o spotřebitelském úvěru došlo ze strany žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru k řádnému (a činěnému s odbornou péčí) posouzení úvěruschopnosti žalované tak, že se z takového posouzení zřejmě podávalo, že žalovaná jako spotřebitel bude schopna daný spotřebitelský úvěr splatit. Žalobkyně neprokázala tvrzené zkoumání relevantních údajů o osobě žalované v registrech NRKI a BRKI, a ani tedy poznatky o tom, zda měla žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy i jiné závazky charakteru spotřebitelských úvěrů a zda a jak tyto hradila. Co je ale stěžejní, tak zjišťování a posouzení pravidelných příjmů a pravidelných výdajů žalované (jako stěžejních ukazatelů pro možný závěr o úvěruschopnosti žalované) nebylo ze strany žalobkyně ani v konkrétnostech tvrzeno, a z provedeného dokazování ani nevyplynulo, že by žalobkyně tyto údaje zjišťovala a měla je při zkoumání úvěruschopnosti žalované k dispozici. Soud přitom ex offo obstaral a při jednání dne [datum] také provedl důkaz výpisem z účtu žalované (přehledem pohybů na tomto účtu v listopadu 2019), z něhož se podávalo a bylo zjištěno, že žalovaná měla v rozhodné době i jiné závazky z titulu spotřebitelských úvěrů (konkrétně od společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba]) a vzhledem ke svým výdajům i relativně nízké příjmy (v měsíci listopadu 2019 byl kreditní obrat na jejím účtu včetně příchozích plateb ze spotřebitelských úvěrů [částka] a výdaje [částka] to při z daného účtu se podávající možné výše mzdy žalované kolem [částka]). 3. Podle ustanovení § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 4. Podle ustanovení § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle ustanovení § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Soud předně hodnotil, zda lze uzavřít, že zjištěná smlouva o úvěru byla platně uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, a to i s ohledem na její povahu jako spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Při tomto právním hodnocení pak soud přihlédl i k závěrům prezentovaných v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a uzavřel, že závěr o platném uzavření předmětné smlouvy o úvěru v této věci přijmout nelze pro neunesení důkazního břemene na straně žalobkyně. Konkrétně pak důkazního břemene stran toho, zda a na základě jakých údajů a získaných z jakých informačních zdrojů žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před poskytnutím spotřebitelského úvěru [částka] žalované posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované ve vztahu k závazkům žalované z dané smlouvy, resp. na základě čeho se dle ní podávala z posouzení takových informací a zdrojů schopnost žalované předmětný úvěr splatit. Jednal-li soud ve věci bez účasti žalobkyně za splnění podmínek ustanovení § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), znemožnila tím žalobkyně soudu jí stran těchto skutečností poskytnout u nařízeného jednání poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 13. Za této situace pak soud připomíná již judikatorně ustálený právní závěr, že i za účinnosti úpravy obsažené v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem), jde v případě porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru„ řádně prověřit úvěruschopnost“ (při nesplnění povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru uvedených v § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru) o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., ke kteréžto je soud povin