16 C 267/2018-38 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobci na základě smlouvy o půjčce ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka] (celkem [částka]), uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) a žalovaným dne [datum] pod [číslo]. Žalovaný uhradil žalobci pouze částku [částka]. Zbývající dlužnou jistinu půjčky ve výši [částka] s příslušenstvím však žalobci dosud nezaplatil. Smlouvou ze dne [datum] převedl právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Žalobce je právnickou osobou mající sídlo na území Malty, tj. v členském státu Evropské unie. Žalovaný je občanem České republiky (rovněž členského státu Evropské unie), na jejímž území má bydliště. Příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu o spotřebitelskou půjčku pak vyplývá z kapitoly II., oddílu 4 článku 17, odstavec 1 písm. b) a článku 18 odstavec 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I. bis), podle něhož jedná-li se o půjčku smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Poněvadž žalovaný má bydliště na území České republiky, jsou k projednání sporné věci příslušné (pravomocné) české soudy a vztahy mezi účastníky se řídí českým hmotným právem. 5. Podle § 39 obč.zák. 40/1964 Sb. (nyní § 588 o.z. č. 89/2012 Sb.) soud přihlíží k neplatnosti právního úkonu pro rozpor se zákonem, pro obcházení zákona i pro rozpor s dobrými mravy z úřední povinnosti, t.j. sám bez návrhu účastníků. 6. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2). 7. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Soud učinil následující závěry o skutkovém i právním stavu věci. Podle smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] měl žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržet částku [částka]. Podle obsahu žaloby žalovaný předchůdci žalobce vrátil částku [částka]. Žalobce v řízení ale žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce před uzavřením této smlouvy o půjčce zjišťoval, ověřoval a posuzoval příjmové a výdajové poměry žalovaného a jeho schopnost případně poskytnutou půjčku žalobci vrátit (dále jen úvěruschopnost žalovaného). Tato povinnost byla věřiteli uložena ustanovením § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Břemeno tvrzení i důkazní k prokázání úvěruschopnosti žalovaného leželo na žalobci. Z obsahu žaloby žádné provádění úvěruschopnosti žalovaného nevyplývá a žádné další důkazy žalobce v tomto směru neoznačil ani soudu nepředložil. Smlouva o půjčce ze dne [datum] je tudíž absolutně neplatná podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a na základě neplatné smlouvy nelze žalobci uplatněné nároky přiznat. 10. Sporná smlouva ze dne [datum] je rovněž absolutně neplatná jako celek pro nepřiměřeně vysoký souhrnný poplatek ve výši [částka] (z jistiny [částka]), který představuje 74 % z jistiny půjčky, ostatně tak jako v dalších obdobných sporech žalobce vůči svým dlužícím klientům. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické opodstatnění a jejich výše byla stanovena procentuálně pouze z výše poskytované částky. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 658 obč. zák. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez těchto nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatků by předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky vůbec neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce také podle § 3 a § 39 obč. zák., k němuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. 11. V řízení bylo zjištěno, že na základě absolutně neplatné smlouvy ze dne [datum] půjčil předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] a žalovaný žalobci vrátil [částka]. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění z neplatného právního úkonu, které si musí smluvní strany podle § 451 odst. 1 a 2 a § 457 obč. zák. vzájemně vrátit. 12. Po zaúčtování vzájemných plnění bylo prokázáno, že žalovaný dosud dluží na jistině úvěru částku [částka]. Soud proto podle § 451 a § 457 obč. zák. uložil žalovanému povinnost vydat žalobci zbývající dlužnou částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku). 13. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce (odstavec II. výroku rozsudku). 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení měl větší procesní úspěch žalovaný, kterému však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.