10 C 160/2022-73 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž vedla pro žalovanou účet č. [bankovní účet]. [příjmení] se zavázala žalované poskytnout kontokorentní úvěr [druh úvěru], na základě něhož mohla žalovaná přečerpat prostředky na účtu až do výše povoleného limitu. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, když překročila sjednaný limit a nesplácela úvěr řádně a včas. [příjmení] převedla dne [datum] aktuální výši nepovoleného čerpání ve výši [částka] na nově zřízený účet č. [bankovní účet] za účelem jeho uhrazení ve splátkách, což bylo oznámeno žalované. Žalovaná dlužnou částku nesplatila. Žalovaná dluží jistinu ve výši [částka], kapitalizovaný úrok k [datum] ve výši [částka], úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla původní věřitelkou postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. 4. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitelka oznámila žalované, že úvěr ve výši [částka] byl prohlášen k [datum] za splatný. 5. Z výzvy k úhradě dluhu z [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Výzva byla odeslána žalované dne [datum]. 6. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne [datum] soud zjistil, že banka [právnická osoba] se zavázala poskytovat žalované bankovní produkty a služby, vést běžné účty atd. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne [datum] soud zjistil, že banka zřídila žalované běžný účet číslo [bankovní účet]. 7. Z výpisu č. [číslo] z úvěrového účtu číslo [bankovní účet] ze dne [datum] soud zjistil, že konečný zůstatek činí [částka]. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž banka se zavázala žalované poskytovat bankovní produkty a služby včetně vedení účtu č. [bankovní účet], banka umožnila žalované přečerpání prostředků do povoleného úvěrového limitu, žalovaná úvěrový limit překročila a tento nesplácela řádně a včas. [příjmení] prohlásila úvěr ve výši [částka] za splatný k [datum] a převedla částku na úvěrový účet č. [bankovní účet] a výzvou ze dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě této částky ve lhůtě do [datum]. Žalovaná dlužnou částku nesplatila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum] odeslanou žalované dne [datum]. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 11. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 19. V daném případě žalobkyně žádné skutečnosti ohledně prověření úvěruschopnosti žalované netvrdila, ani neoznačila žádné důkazy. O této povinnos