16 C 107/2022-28 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení celkem částky 4.269 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaná dluží na základě smlouvy o úvěru [číslo] údajně uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) a žalovanou formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce žalobce měl žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 3.000 Kč, jež se žalovaná zavázala věřiteli vrátit i s poplatky ve lhůtě splatnosti do [datum], přičemž RPSN činilo„ 0 %“. Žalovaná smluvené povinnosti nesplnila a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení jistiny úvěru ve výši 3.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1.269 Kč Smlouvou ze dne [datum] právní předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. 3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět, soud proto řízení v rozsahu částky 1.419 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.296 Kč podle § 96 odst. 1 o.s.ř. zastavil (odstavec II. výroku rozsudku). 4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru [číslo] ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. Žalobcem předložená formulářová smlouva neobsahuje totiž v rozporu s § 561 a § 562 o. z. a § 7 zák. č. 297/2016 Sb. žádný vlastoruční ani elektronický podpis předchůdce žalobce. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. 6. I v případě, že by byla smlouva řádně předchůdcem žalobce podepsána, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho předchůdce splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. 7. Smlouvou ze dne [datum] žalobce ani neprokázal, že jeho předchůdce na něj spornou pohledávku platně postoupil. Z obsahu smlouvy je nepochybné, že samotný žalobce v ní záměrně začernil řadu údajů s úmyslem zatajit podstatné náležitosti smluvních ujednání. Smlouva jako celek je tudíž nevěrohodná. Žalobce navíc nepřiložil žádný řádně datovaný a podepsaný soupis postupovaných pohledávek, jež se má vztahovat právě ke smlouvě o postoupení ze dne [datum]. Žalobcem předložená nepodepsaná a nedatovaná interní listina KIZAP [číslo] takovou přílohou ke smlouvě rozhodně není. Žalobce tak neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku. 8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy a o platném postoupení tvrzené pohledávky na žalobce nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. neprokázal. Žalobce ani neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku. Soud proto žalobu v celém zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 145 odst. 2 věta první o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).