16 C 110/2022-34 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 23.449 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti - ze dne [datum] poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalovanému spotřebitelskou zápůjčku ve výši 14.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit spolu s dohodnutými úroky a poplatky ve výši 12.283 Kč, tj. celkem částku 26.283 Kč, formou 60 týdenních splátek po 439 Kč (1.756 Kč měsíčně) v dohodnutých lhůtách splatnosti. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a na dluh uhradil pouze částku 1.320 Kč. Žalovaný tak dosud dluží žalobci na jistině této zápůjčky částku 13.399,24 Kč s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Smlouvou ze dne [datum] právní předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Z písemné smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným na základě § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Na jejím základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 14.000 Kč v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši 12.283 Kč (sestávající z úroku 2.504 Kč, z poplatku za„ flexibilní splácení“ ve výši 5.652 Kč a z poplatku za administrativní činnost a„ komfortní splácení“ ve výši 4.127 Kč), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši 26.283 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč (1.756 Kč měsíčně) vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Podle obsahu smlouvy žalovaný převzal částku 14.000 Kč při podpisu smlouvy. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný předchůdci žalobce celkem částku 1.320 Kč. Žalobce požaduje doplatit částku 13.399,24 Kč na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány. 5. K prokázání zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného jeho předchůdcem žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum] a výplatní lístky za duben a květen 2019. Podle karty zákazníka měl žalovaný bydlet v nájemním bytu, byl svobodný, dosáhl základního vzdělání, měl 3 vyživovací povinnosti, měl být zaměstnán jako zámečník u PSP Machinery [obec] a měl pobírat mzdu ve výši 19.785 Kč, přičemž šlo o jediný zdroj příjmů. V rubrice příjmy byla uvedena ještě další částka 11.000 Kč aniž bylo vysvětleno, a doloženo od koho pochází a co tato částka představuje. Celkové odhadované měsíční výdaje žalovaného měly být ve výši 5.000 Kč. Podle mzdových listů měl mít žalovaný příjmy v měsíci dubnu 2019 ve výši 19.335 Kč a v květnu 2019 ve výši 21.459 Kč. Výdaje žalovaného na nájemní bydlení, na úhradu elektřiny, plynu, vodného, stočného, poplatků na odpadky, na mobil, internet ani na záliby a cestování nebyly vůbec konkretizovány ani ničím doloženy a jsou zjevně nevěrohodné. Nebylo ani uvedeno, v jaké výši hradí žalovaný výživné na 3 vyživované osoby. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a tudíž nejsou věrohodné. 6. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červnu 2019 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu 19,9 % ročně a ČSOB poskytovala úrokovou sazbu 15. 9 % ročně. Průměrná úroková sazba obou bankovních domů činila v rozhodném období 17,9 % ročně. 7. Podle smlouvy ze dne [datum] včetně příloh byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do [datum]. Podle podacího lístku byl dopis podán k poštovní přepravě dne [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalovaný spornou dlužnou částku žalobci uhradil. 8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 9. Sporná smlouva ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2390 a násl. o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelské zápůjčce a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (a zápůjčku) a poskytnout spotřebitelský úvěr nebo zápůjčku jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. 12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce sice zjistil průměrné příjmy samotného žalovaného ve výši 19.785 Kč měsíčně, které zhruba korespondují s jeho mzdovými lístky za období od dubna do května 2019, avšak vůbec nezjišťoval ani neověřoval jeho další tvrzené příjmy do domácnosti ve výši 11.000 Kč, to je do údajné výše příjmů domácnosti 30.780 Kč měsíčně. Z žádných podkladů nelze zjistit, zda skutečně a od koho pobíral žalovaný tuto další částku, z níž předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného také vycházel. Předchůdce žalobce potažmo žalobce se tímto vůbec nezabýval. Ke dni uzavření smlouvy měl žalovaný prokazatelné průměrné příjmy pouze ve výši 19.785 Kč. Reálné výdaje žalovaného nebyly vůbec konkretizovány a lze téměř s jistotou odhadnout, že údajné celkové výdaje 5.000 Kč měsíčně na živobytí žalobce, na výživné dalších 3 osob, na bydlení v nájemním bytu, na úhradu elektřiny, plyn u, vodného, stočného, odpadků, na ošacení, na dojíždění do zaměstnání, na úhradu mobilu a internetu jsou účelově hluboce podhodnoceny. A to se předchůdce žalobce ani nezajímal o další závazky žalovaného z dalších zápůjček a úvěrů. Soud tedy uzavírá, že tvrzení žalobce o jeho odborném posuzování úvěruschopnosti žalovaného je nepravdivé, neúplné, nepodložené a nevěrohodné. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se předchůdce žalobce potažmo žal