16 C 212/2022-24 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 17.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 17.700 Kč dohodnutým způsobem, nejpozději do 30 dnů od uzavření smlouvy. Žalovaný ale své smluvní závazky nesplnil a předchůdci žalobce ani žalobci ničeho nezaplatil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši 15.000 Kč a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.700 Kč, tj. celkem částky 17.700 Kč. Žalobce tvrdil, že smlouvou ze dne [datum] postoupil jeho předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Soud z žalobcem předložené písemné rámcové smlouvy mezi společností [právnická osoba] [obec] a žalovaným [číslo] ze dne [datum] a dále z písemné tzv. jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] rovněž ze dne [datum] na poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 15.000 Kč za poplatek 2.500 Kč, se lhůtou splatnosti 30 dnů od uzavření smlouvy, při RPSN 649%, zjistil, že výše uvedená rámcová smlouva ani jednotlivá smlouva ze stejného dne neobsahuje v rozporu s § 561 a § 562 o.z. žádný vlastoruční ani elektronický podpis žalovaného. Vlastoruční nebo elektronický podpis předchůdce žalobce a žalovaného chybí také na formuláři„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. 5. I v případě, že by byla jednotlivá smlouva o úvěru žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepředložil. 6. V řízení nebylo žádným věrohodným důkazem prokázáno, že by předchůdce žalobce skutečně ze svého vlastního účtu dne [datum] minimálně odeslal (odepsal) ve prospěch žalovaného spornou částku 15.000 Kč, a už vůbec nebylo prokázáno, zda a kdy byla tato sporná částka připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby se dostala do jeho dispozice. Žalobce sice předložil soudu výpis z běžného účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum], jež však byl začerněn tak, že z něj nebylo možno ani zjistit, komu označený účet vlastně patří. Je zjevné, že do tohoto výpisu sám žalobce zasahoval, proto je výpis zcela nevěrohodný a nemůže představovat důkaz o připsání sporné částky 15.000 Kč právě na účet žalovaného. Z žalobcem předložených důkazů tak nelze zjistit, kdo a kdy žalovanému tvrzenou částku skutečně poskytl. 7. Z žalobcem předložené smlouvy ze dne [datum] ve znění příloh není ani prokázáno, že právě sporná pohledávka byla skutečně převedena z předchůdce na žalobce. Žalobce totiž nepředložil soudu skutečnou Přílohu [číslo] k označené smlouvě, nepředložil ani dohodu o výši ceny za všechny postupované pohledávky ani doklad o zaplacení sjednané ceny. Žalobcem předložený soupis pohledávek o rozsahu 1 a ¾ stránek nebyl jako Příloha [číslo] ke smlouvě vůbec označen a nebyl ani datován ani podepsán, natož oprávněnými osobami. Soudu je z úřední činnosti známo, že nedůvěryhodné úvěrové firmy mající charakter úvěrových šmejdů mezi sebou převádí balíky údajných pohledávek dlužníků v údajně statisícových hodnotách za minimální cenu, např. za 1 Kč, která není ani v samotné smlouvě o postoupení uvedena. Účel takových převodů je nejasný a nelze tudíž vyloučit, že těmito fiktivními převody může docházet k obcházení daňových zákonů. Bylo na žalobci, aby prokázal, že sporná pohledávky byla na něj skutečně platně postoupena. Žalobce nic takového nedoložil a tudíž neprokázal, že je k vymáhání této pohledávky aktivně legitimován. 8. Žalobce sice v žalobě navrhl, aby si soud k otázce kdo byl majitelem označeného účtu k rozhodnému dni zajistil důkaz dotazem na [právnická osoba] Vzhledem ale ke skutečnosti, že žalobce ani neprokázal, že sporná částka byla skutečně odeslána z účtu jeho předchůdce na označený účet ani že žalobce je ve sporu aktivně legitimován, posoudil soud návrh na provedení tohoto důkazu za nadbytečný. 9. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy, o údajné úhradě tvrzené sporné částky žalovanému a o platném postoupení tvrzené pohledávky na žalobce nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. neprokázal. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.