16 C 321/2021-28 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru, uzavřené údajně dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] Barisbas Personal Finance (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) a žalovaným, na jejímž základě měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka], jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu se smluvenými úroky, poplatky a pojištěním v 18 měsíčních splátkách po [částka], počínaje dnem [datum] do zaplacení. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť dluh uhradil žalobci pouze částečně (ve výši [částka]). Předchůdce žalobce proto ke dni [datum] úvěrový dluh zesplatnil. Žalobce tvrdí, že mu vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši [částka] s příslušenstvím, pojistného ve výši [částka], poplatku ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] spolu s dalšími úroky, poplatky a smluvními pokutami v uvedené výši. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdce žalobce vycházel z údajů v žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru a z veřejných rejstříků [příjmení], NRKI/BRKI. Smlouvou ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] předchůdce žalobce převedl spornou pohledávku (pouze v rozsahu [částka]) na žalobce. 3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a s tímto postupem žalobce souhlasil a žalovaný neměl proti němu námitky. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. 5. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 561, § 562, § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) ani podle § 84 až § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.). 6. Žalobce nejprve neprokázal, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu v písemné formě podle § 562 o.z. Ničím totiž nedoložil, že záznamy údajů o určení totožnosti jednajících osob a o obsahu právních jednáních mezi účastníky byly v elektronickém systému žalobce prováděny systematicky a posloupně a byly chráněny proti změnám. 7. Žalobce rovněž neprokázal, že jeho právní předchůdce podepsal spornou smlouvu vlastoručně podle § 561 o.z. ani podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. V žalobcem předložené smlouvě se totiž žádný vlastoruční ani elektronický podpis za předchůdce žalobce nenachází. 8. I v případě, že by byla smlouva řádně předchůdcem žalobce podepsána, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr nebo zápůjčku žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Podle obsahu žádosti - smlouvy měl mít žalovaný v rozhodnou dobu údajný čistý příjem ve výši [částka], údajný celkový příjem domácnosti ve výši [částka] a údajné výdaje pouze na bydlení ve výši [částka] a za faktury za telefon apod. [částka] měsíčně. Údaje ve smlouvě jsou nekonkrétní, ničím nepodložené a evidentně nepravdivé. Z uvedených údajů totiž vyplývá, že žalovaný neměl mít žádné výdaje na jídlo, na ošacení ani na hygienu, čemuž nelze uvěřit. Žalobce reálné příjmy ani výdaje žalovaného nezjišťoval ani neověřoval a zůstává záhadou, na podkladě jakých skutečností předchůdce žalobce posoudil, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr vrátit. Podle stávající soudní judikatury řádné nezkoumání a neověřování reálných výdajů spotřebitele brání odbornému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 9. Z neverifikované úvěrové historie, jejíž pravdivost žalovaný nepopřel, je pouze zřejmé, že předchůdce žalobce tvrzený úvěr ve výši [částka] žalovanému poskytl a že žalovaný před podáním žaloby zaplatil předchůdci žalobce částky [částka], [částka] a [částka], tj. celkem [částka]. 10. Žalobce v žalobě zamlčel, že podle bodu [číslo] Přílohy ke smlouvě ze dne [datum] o postoupení sporné pohledávky z předchůdce na žalobce uhradil žalovaný ke dni postoupení na úvěrový dluh částku [částka] a že na žalobce byla postoupena pouze pohledávka ve výši [částka], nic více. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že na základě neexistující nebo absolutně neplatné smlouvy o úvěru podle § 2395 o.z. a § 84 až § 87 z.s.ú. nelze žalobě vyhovět. V řízení bylo dále prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku [částka] a že mu žalovaný vrátil přinejmenším částku [částka], tedy více, než obdržel. Žalobce tak neprokázal existenci tvrzeného nároku ani jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).