8 C 291/2020-81 — Okresní soud v Přerově

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k prvnímu dni v měsíci, počínaje prvním dnem měsíce, který následuje po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), a ve zbývajícím rozsahu žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok III.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že účastníci mezi sebou dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši [částka], k jehož vyplacení došlo [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 83. 86 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květen 2018 dle splátkového kalendáře. Žalovaná zaplatila částku [částka], následně se dostala do prodlení a k datu [datum] došlo v souladu se smlouvu k zesplatnění celého úvěru. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované v souladu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za situace, kdy její příjem umožňoval volné zdroje ve výši [částka], žalovaná nesplácela jiné úvěry ani zápůjčky a u této první úvěrové smlouvy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Dále se okresní soud zabýval platností úvěrové smlouvy a dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť ujednaná výše úroku 83,86 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Podle okresního soudu by ke stejnému závěru bylo třeba dospět i ohledně žalobkyní požadovaného úroku ve výši 62,47 % ročně. Okresní soudu vycházel z databáze časových řad [příjmení] [jméno] národní banky ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru a zjistil, že průměrná roční úroková sazba činila maximálně 10,26 % ročně. Podle okresního soudu ve smlouvě o úvěru sjednaná sazba 83,86 % představuje více jak osminásobek takto zjištěných úrokových sazeb. Za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru po dobu 60 měsíců žalobkyni díky sjednané sazbě úroku vrátit více jak trojnásobek poskytnuté částky, je třeba podle okresního soudu sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu dle ust. § 588 o. z. Námitky žalobkyně ohledně aplikace ust. § 1813 o. z. a § 1793 o. z. neshledal okresní soud důvodnými. Pokud jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, poukázal okresní soud na ust. § 576 o. z. a dospěl k závěru, že smlouvu o úvěru je třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly představuje podle okresního soudu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takovéto plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § [číslo] odst. 2 a § 2993 o. z., které si smluvní strany jsou povinny vydat. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované částku [částka], žalovanou bylo zaplaceno [částka] a žalovaná je tedy povinna žalobkyni vrátit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z. z této částky ode dne [datum] do zaplacení. Okresní soud vyhověl žádosti žalované a umožnil jí dlužnou částku splácet ve výši [částka] měsíčně vzhledem k osobním a majetkovým poměrům žalované. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu žalobkyně zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho změny ve výroku II. tak, že žalovaná bude povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, dále částku ve výši [částka] a úrok ve výši 20 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka]. Žalobkyně v odvolání uvedla, že rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když úrok ve smlouvě o úvěru sjednaný byl sjednán v zákonných limitech. Efektivní úroková sazba byla sice sjednána ve výši 83,86 % ročně, což však odpovídá nominální úrokové sazbě 62,47 % ročně, když se jedná pouze o matematickou operaci. Odvolatelka odkázala na odborné vyjádření Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení], ze dne [datum] a na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a dále také na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] s tím, že poukázala na to, že smlouva je v celém rozsahu platná a strany v celém rozsahu zavazuje, když byla takto smluvními stranami uzavřena. Pokud okresní soud posuzoval obvyklou výši úroků dle databáze [příjmení], má žalobkyně za to, že údaje z této databáze nelze považovat za obvyklou výši úroků u spotřebitelských neúčelových úvěrů poskytovaných ze strany bank, když hodnoty uváděné v této databázi jsou nižší, než je obvyklá úroková míra používaná bankami. Odvolatelka dále poukázala na možnost aplikace ust. § 1813 o. z. a 1793 o. z. s tím, že žalovaná se v souladu se zásadou autonomie vůle rozhodla uzavřít s žalobkyní takovouto smlouvu a za podmínek v ní uvedených, ačkoliv pokud by nesouhlasila s jednotlivými ujednáními, mohla se rozhodnout tak, že smlouvu neuzavře a o poskytnutí peněžních prostředků požádat jinou osobu. Žalobkyně se v rámci tohoto konkrétního odvolání nedomáhá přiznání původní výše požadovaného úroku, ale pouze úroku ve výši 20 % ročně z dlužné částky, když takto nastavený úrok považuje za úrok pod úrovní průměrné výše úroků v rámci nebankovního sektoru při poskytování půjček. Dále podle odvolatelky okresní soud nereflektoval při svém rozhodnutí nové instituty v občanském zákoníku a chybně posoudil celou smlouvu jako neplatnou z důvodu tvrzené neplatnosti ujednání o smluvním úroku. Podle odvolatelky rozhodně nelze uzavřít, že by smlouva byla neplatná jako celek. V případě uzavření úvěrové smlouvy je totiž povinnost platit úroky explicitně vyjádřena v zákoně a v tomto směru poukázala žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kde Nejvyšší soud jednoznačně konstatoval, že povaha smlouvy o úvěru umožňuje pokud dojde k neplatnosti ujednání o úrocích oddělit toto ujednání od zbytku smlouvy, která tak bude považována za platnou. V neposlední řadě poukázala odvolatelka na ust. § 3002 o. z., dle kterého i pokud by soud nahlížel na vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako na bezdůvodné obohacení, pak i tak žalobkyni náleží obvyklý úrok jakožto náhrada za užívání finančních prostředků. 4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila, v průběhu jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu, včetně plnění ve splátkách s tím, že rozhodnutí okresního soudu považuje za věcně správné. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a ve výroku III. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou doručenou okresnímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši [částka] a úroku ve výši 62,47 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]. Návrh žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovanou jako klientem byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], k jehož vyplacení došlo [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 83,86 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květen 2018 dle splátkového kalendáře. Žalovaná zaplatila 11 splátek ve výši [částka], tedy celkem částku [částka], následně se dostala do prodlení a k datu [datum] došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně se po žalované domáhá částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši [částka] s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy