10 C 320/2022-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne [datum], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] splatný do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný se zaregistroval na webových stránkách [webová adresa] zadáním svých osobních údajů, zaslal žádost o úvěr, následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a dne [datum] mu byly zaslány peněžní prostředky na bankovní účet č. [bankovní účet]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně k důkazu předložila smlouvu o úvěru číslo [číslo], která není opatřena podpisem žalovaného, kdy na místě podpisu je uveden [příjmení] kód 3nki. Z výpisu účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] částka [částka] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum] ve lhůtě tří dnů. Výzva byla odeslána žalovanému dne [datum]. 4. Soud tedy uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalovanému částku [částka], neprokázala však, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. 5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 6. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. 8. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ze které žalobkyně uplatněný nárok dovozovala. Předložená smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného (včetně jakéhokoliv elektronického podpisu žalovaného). Pokud pak žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky došlo ke komunikaci prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný v rámci této projevil svoji vůli předmětnou smlouvu uzavřít, pak bylo na ní, aby takové jednání žalovaného také v řízení prokázala, a to např. právě doložením takové elektronické komunikace (např. datových zpráv), z kterých by jednoznačně vyplynula i identifikace osoby, která také takto jednala a obsah tohoto jednání. Takové důkazy však žalobkyně v průběhu řízení neoznačila a k žalobě také nepřipojila (a to ani ve vztahu k registraci žalovaného v systému žalobkyně apod.). Takovou komunikaci, resp. takové právní jednání žalovaného (a ani jeho obsah) pak není dle názoru soudu schopna prokázat znalost osobních údajů žalovaného žalobkyní bez dalšího. Z žádných k důkazu provedených listin nevyplývá, že žalovaný učinil jakýkoli úkon, kterým by projevil vůli uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru a byl seznámen se všemi podmínkami smlouvy. 12. Prokázáno tak bylo pouze to, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne [datum] na jeho účet zaslala částku [částka]. Soud v této části proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení, které je tak žalovaný povinen žalobkyni vydat. Splatnost tohoto závazku žalobkyně pak lze odvozovat až od uplynutí lhůty 3 dnů od data doručení předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum], odeslané žalovanému téhož dne. Prodlení žalovaného tak nastalo až dnem [datum] s ohledem na fikci doručení (§ 573 o. z.). Soud žalobě vyhověl co do zaplacení částky [částka] se zákonnými úroky z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.). Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení neúspěšná (neboť soud zvažoval míru úspěchu v tomto řízení nejen s ohledem na výši uplatněné pohledávky, ale i s ohledem na výši požadovaného příslušenství) a žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.