11 C 92/2023-26 — Okresní soud v Přerově

1. [právnická osoba] se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby byl žalovaný [celé jméno žalovaného] zavázána k zaplacení částky 2 350 Kč spolu s úrokem z prodlení do [datum] v částce 2 853,18 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 2 350 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok vůči žalovanému odůvodnila tím, že na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ společnost“) poskytl žalovanému půjčku v částce 3 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na listině smlouvy (dále jen„ smluvní podmínky“). Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou půjčku spolu se souhrnnou částkou (poplatkem) 1 650 Kč v 31 týdenních splátkách po 150 Kč do [datum]. Žalovaný neplnil svůj smluvní závazek řádně (uhradil částku 2 300 Kč) a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na úhradu celé zbývající neuhrazené části dlužné částky, která ke dni [datum] činila v součtu jistiny půjčky (1 516,13 Kč) a poplatku (833,87 Kč) celkem 2 350 Kč [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy v této částce s příslušenstvím žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud na tuto pohledávku ničeho nezaplatil, ačkoliv byla výzvou k plnění ze dne [datum] opětovně prostřednictvím právního zástupce žalobkyně upomenut k úhradě. Žalobkyně rovněž požadovala přiznání sjednaného zákonného úroku z prodlení, a to od [datum], který pro dobu od [datum] do [datum] kapitalizovala na částku 2 853,18 Kč a dále požadovala z částky 2 350 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný [celé jméno žalovaného] se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu ve věci se nedostavil. 3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum], včetně smluvních podmínek, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu, na základě které byla žalovanému touto společností poskytnuta půjčka částky 3 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se jako dlužník zavázal ke splacení poskytnuté půjčky s poplatkem v částce 1 650 Kč v 31 týdenních splátkách po 150 Kč. Podle čl. 8 smluvní podmínek se žalovaný a společnost dohodli, že v případě, kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by zaplatil dluh nad rámec částky 2 300 Kč uvedené žalobkyní. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že společnost postoupila žalobkyni svou pohledávku z titulu smlouvy o půjčce se žalovaným v částce celkem 2 350 Kč s příslušenstvím. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že společnost tuto skutečnost oznámila žalovanému. Výzvou k plnění ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě postoupených pohledávek do [datum]. 4. Vzhledem k době uzavření smlouvy ([datum]) soud podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 o. z., posuzoval vztah účastníků podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., (dále jen „obč. zák.“) a dospěl k závěru, že smlouva o půjčce nebyla platně uzavřena. Žalované jako spotřebiteli byla poskytovatelem poskytnuta peněžní částka 7 000 Kč ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelském úvěru (také jen zákon o spotřebitelském úvěru) a k jeho poskytnutí došlo za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., ve znění do [datum]. 5. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 7. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako spotřebitelem nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle § 657 obč. zák. 8. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. K otázce porušení povinnosti se podrobně vyjádřil Nejvyšší soudu například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. 9. V daném případě žalobkyně v řízení dostatečně neprokázala, zda její právní předchůdce posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťoval a prověřoval). Tedy předchůdce žalobkyně poskytl půjčku, aniž by bylo zřejmé, zda ji bude žalovaný schopen splatit. 10. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť smyslu a účelu zákona nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. (Srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018-50). 11. Soud proto uzavírá, že smlouva o půjčce, uzavřená mezi účastníky dne [datum], je podle ust. § 39 obč. zák. neplatná. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). 12. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák., které jsou si smluvní strany povinny podle § 457 obč. zák. vzájemně vydat („ Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“). 13. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce částku 3 000 Kč, je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný dosud uhradila částku 2 300 Kč. Nadále je povinna vrátit částku 700 Kč. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z této částky od [datum], neboť žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovaného k vydání této částky výzvou ze dne [datum]. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (poplatek a úrok z prodlení do [datum]), jsou nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 700 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy procesně převážně úspěšné žalovanému dosud v řízení prokazatelné náklady nevznikly.