16 C 108/2023-30 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 44.783,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl žalované úvěr ve výši 35.000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobci vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou 111,33 % p.a. při RPSN 189,61 % v dohodnutých splátkách. Žalovaná ale sjednané splátky řádně a včas nehradila a žalobci vrátila dne [datum] částku 4.000 Kč, dne [datum] částku 4.430 Kč a dne [datum] částku 3.900 Kč, celkem částku 12.330 Kč. Poněvadž žalovaná další splátky již nehradila, došlo k zesplatnění úvěru nejpozději dne [datum]. Žalobce se nyní po žalované domáhá přiznání nedoplatku jistiny úvěru ve výši 34.489,85 Kč s příslušenstvím, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč a smluvní pokuty ve výši 10.294,12 Kč. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatila. V podání ze dne [datum] vyslovil žalobce přání, aby soud i v této věci postupoval obdobně jako v jiných srovnatelných právních případech podle § 13 o.z. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené Smlouva o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] ze dne [datum] ve znění Splátkového kalendáře a Smluvních podmínek ze dne [datum] podepsaných žalovanou považuje soud za prokázané, že na základě žádosti žalované byla mezi účastníky uzavřena dne [datum] úvěrová smlouva v písemné formě, podle které se žalobce zavázal poskytnout žalované bezhotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 35.000 Kč a oproti tomu se zase žalovaná zavázala vrátit žalobci poskytnutý úvěr v celkové výši 104.730 Kč v 30 měsíčních splátkách po 3.491 Kč, splatných vždy k 15. dni každého měsíce v době od [datum] do [datum], přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 111,35 % ročně a RPSN 189,61 % ročně. V bodě VI. Smluvních podmínek ke spotřebitelské smlouvě jsou upraveny následky porušení povinností, podle nichž v případě prodlení žalované s úhradou jakékoliv měsíční splátky vyzve žalobce žalovanou k zaplacení dlužné splátky ve lhůtě alespoň 30 dnů s tím, že pokud ji žalovaná ve stanovené lhůtě nezaplatí, bude úvěr zesplatněn, a žalobci tak vznikne právo požadovat úhradu celého úvěrového dluhu včetně sjednaných poplatků, úroků a smluvních pokut. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne [datum]. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovanou dne [datum] obsahuje stejné parametry úvěru, jež jsou uvedeny ve smlouvě. 5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce převedl dne [datum] na účet žalované částku 35.000 Kč. Z vyjádření žalobce v žalobě a podle listiny o rozložení plateb považuje soud za prokázané, žalovaná vrátila žalobci dne [datum] částku 4.000 Kč, dne [datum] částku 4.430 Kč a dne [datum] částku 3.900 Kč, celkem částku 12.330 Kč. 6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalované žalobcem, z úvěrové zprávy žalobce [příjmení] půjčka ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná měla ke dni uzavření sporné úvěrové smlouvy ještě 4 další předchozí úvěry nebo půjčky, přičemž na smlouvu [číslo] hradila splátky nepravidelně, u smlouvy [číslo] měla splátky po splatnosti, u smlouvy č. N0932735 došlo k zesplatnění úvěru a u smlouvy [číslo] došlo k odpisu pohledávky. Podle Lustrace v Centrální evidenci exekucí neměla žalovaná ke dni [datum] žádnou exekuci. Podle výplatního listu měla žalovaná v dubnu 2021 čistý příjem ze zaměstnání ve výši 28.457 Kč. Podle předložených listin žalobce nezjišťoval ani neověřoval, zda ke dni uzavření sporné smlouvy měla žalovaná další vyživovací povinnost, další závazky z jiných úvěrů a půjček a zda je splácela řádně a včas ani jaké byly konkrétní výdaje žalované na bydlení, elektřinu, plyn, vodné, stočné, odpad, na stravu, ošacení, hygienu, na výživu, na internet, mobil, léky, koníčky apod. Pokud před uzavřením sporné úvěrové smlouvy žalovaná poskytovateli úvěru konkrétně neuvedla ani nedoložila žádné své reálné výdaje na živobytí, hygienu, ošacení ani bydlení, bylo povinností žalobce jakožto údajného profesionála v oboru úvěrování, okamžitě po žalované vyžadovat konkretizaci výdajů a jejich doložení. Pokud tak žalobce neučinil, buď zjevně rezignoval na své zákonné povinnosti, což jde ale k tíži jeho samotného, nebo žalobci bylo zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv. 7. Upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné splátky do 30 dnů pod pohrůžkou zesplatnění úvěrového dluhu. Dalšími upomínkami ze dne [datum] a [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky. Dopisem ze dne [datum] žalobce oznámil žalované zeplatnění úvěrového dluhu ke dni [datum] v celkové výši 54.121,32 Kč a předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě úvěrového dluhu ve lhůtě do 14 dnů od odeslání výzvy. Z předloženého poštovního podacího archu nebylo možno zjistit, kdy ani jakou dal žalobce výzvu žalované k poštovní přepravě. 8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v dubnu 2021 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,4 % do 23,2 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,8 %, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 11,26 %, Equa bank ve výši 10,3 % a [obec] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 12,34 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 12,34 %. 9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám akt