16 C 27/2023-32 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 20.935 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum] poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalované spotřebitelský úvěr ve výši 14.500 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 19.132 Kč při RPSN 2818,15 % ročně nejpozději ve lhůtě do 30 dnů, tj. do [datum]. Žalovaná ale své smluvní závazky nesplnila a do podání žaloby předchůdci žalobce ani žalobci ničeho nezaplatila. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši 14.500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6.005,96 Kč a úroku ve výši 429,04 Kč Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná spornou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila. 2. Žalovaná ve svém podání ze dne [datum] a [datum] spornou částku do žalované výše uznala, neboť částku 14.500 Kč od předchůdce žalobce skutečně obdržela. Při jednání soudu dne [datum] po poučení o ustálené judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu o povinnosti předchůdce žalobce zjišťovat úvěruschopnost dlužníků žalovaná své předchozí uznávací prohlášení odvolala s tím, že předchůdce žalobce její úvěruschopnost nezkoumal. Dále poukázala, že dne [datum] uhradila žalobci na spornou úvěrovou smlouvu částku 8.000 Kč a dne [datum] uhradila žalobci další částku ve výši 2.000 Kč. Současně požádala o možnost hradit zbývající dluh ve splátkách, neboť je samoživitelka, má řadu dalších nesplacených závazků a není schopna uhradit dluh jednorázově. Rozhodnutí o žalobě ponechala na úvaze soudu. Žalovaná dále uvedla, že si sporný úvěr vzala z důvodu, aby mohla část svých předchozích dluhů splatit ostatním věřitelům. Před uzavřením smlouvy předchůdce žalobce upozornila, že má velké dluhy. Zástupce předchůdce jí však sdělil, že si to ověří z registrů a žádné podklady k dluhům po žalované nepožadoval ani nezjišťoval ani neověřoval reálné výdaje žalované. 3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu v rozsahu částky 8.000 Kč s příslušenstvím za dobu od [datum] do zpětvzetí zpět z důvodu, že žalovaná uhradila tuto částku dne [datum], což doložil výpisem z účtu [obec] spořitelny. Soud postupoval podle § 96 odst. 2 a 4 o.s.ř. a řízení ve zpět vzatém rozsahu zastavil (odst. II. výroku rozsudku). 4. Soud ve věci nerozhodoval rozsudkem pro uznání podle § 153a o.s.ř., neboť žalovaná své uznávací prohlášení odvolala. Soud by stejně tímto zkráceným postupem nerozhodoval, neboť podle § 153a odst. 2 a § 99 odst. 2 o.s.ř. by bylo takové rozhodnutí v rozporu s právními předpisy i s dobrými mravy chráněnými § 1 odst. 2 o.z. 5. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 6. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobce Emma´s credit s.r.o. [obec] se zavázal poskytnout žalované jako spotřebiteli úvěr ve výši 14.500 Kč za roční úrokovou sazbou 36,%, za úrok ve výši 429,04 Kč a za jednorázový poplatek 4.204,17 Kč při RPSN 2818,15 %, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr i s poplatkem a úroky ve výši 19.133,21 Kč nejpozději do 30 dnů od odeslání finančních prostředků. V případě prodlení s úhradou se měl poplatek za poskytnutí úvěru zvýšit na částku 6.005,96 Kč s tím, že jednorázová výše splátky pak činila i s úroky celkem částku 20.935 Kč. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahoval stejné parametry jako úvěrová smlouva. Podle potvrzení Fio banky ze dne [datum] měl předchůdce žalobce dne [datum] žalované odeslat částku 14.500 Kč na označený účet. Přijetí této částky žalovaná potvrdila. 7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění přílohy soud zjistil, že předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce v rozsahu 20.935 Kč. 8. Dopisem ze dne [datum] oznámil předchůdce žalobce žalované postoupení sporné pohledávky. Dopisem ze dne [datum] podaným týž den na počtu žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 20.694 Kč ve lhůtě do 3 dnů na označený účet. 9. Pokud jde o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované požadovaný úvěr vrátit, žalobce přes výzvu soudu ze dne [datum] žádné podklady k této otázce nepředložil a zůstal u obecných frází. Z výpovědi žalované považuje soud za prokázané, že v době žádosti o úvěr měla žalovaná příjem ze zaměstnání u VU a SŠ [obec] ve výši 30.000 Kč měsíčně. V té době měla však žalovaná dluhy ve výši cca 500.000 Kč, které ji vznikly v souvislosti s léčením její matky na rakovinu. Matka se léčila tzv. alternativní formou za peníze. Na léčení si matka zaopatřila úvěr u [právnická osoba] ve výši 80.000 Kč, u kterého musela být žalovaná jako spoludlužnice, jinak by banka úvěr neposkytla. Dále si žalovaná na hrazení splátek dluhů půjčovala od známých, od lichvářů, od jiných úvěrových firem jako Zaplo, [příjmení] credit, Provident, Express, Help finance apod. Matka zemřela [datum] a žalované zůstaly dluhy ve výši cca 500.000 Kč, které se pokouší postupně splácet v nižších než předepsaných splátkách a v různých termínech. Pokud by si předchůdce žalobce před uzavřením sporné smlouvy tuto skutečnost ověřoval, musel by to zjistit. Věřitelům vždy něco dala, aby měla na chvíli klid. V současné době žalovaná dluží [právnická osoba] cca 160.000 Kč, dalším lidem zhruba cca 300.000 Kč. Při převodech pohledávek mezi firmami docházelo vždy k navyšování dluhu o další přirážky a další poplatky. 10. Ke svým osobním a majetkovým poměrům žalovaná uvedla, že je stále zaměstnána u VU a SŠ [obec], nyní pobírá mzdu ve výši cca 34.000 Kč měsíčně a přivydělává si seminárními i jinými pracemi pro studenty. V současné době dluží věřitelům cca 500.000 Kč, přičemž by měla měsíčně splácet částku 24.000 Kč, ve skutečnosti hradí cca 20.000 Kč a její náklady na bydlení, jídlo, ošacení, dceru činí cca 17.000 Kč měsíčně a na výživu psa vynakládá cca 500 Kč měsíčně. 11. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 12. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 14. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele s