16 C 282/2022-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 14.649,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] Malta a žalovaným formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr na č. ú. [bankovní účet], který žalovaný vyčerpal ve výši 14.649,99 Kč a měl jej předchůdci žalobce splatit nejpozději do dne [datum]. Žalovaný ale smluvené povinnosti nesplnil a věřiteli ničeho nevrátil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení celého úvěrového dluhu ve výši 14.649,99 Kč s příslušenstvím. Žalobce sice dále obecně uvedl, že jeho předchůdce prováděl lustraci (zjišťoval úvěruschopnost) žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR,CEE,CRKI,EUCB, avšak ke svému tvrzení žádné důkazy neoznačil ani nepředložil. Žalobce dále uvedl, že pokud soud neuzná nárok žalobce z titulu tvrzené smlouvy o úvěru, nechť nárok posoudí z titulu bezdůvodného obohacení. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Soud z žalobcem předložené písemné neočíslované smlouvy o revolvingovém úvěru do výše 80.000 Kč za úrok 11,75 % měsíčně (což činí úrok ve výši 141% ročně) ze dne [datum] zjistil, že v rozporu s § 561 a § 562 o.z. neobsahuje žádný vlastoruční ani elektronický podpis předchůdce žalobce ani žalovaného. Navíc ve smlouvě nebylo žádné číslo účtu žalovaného uvedeno. Vlastoruční nebo elektronický podpis předchůdce žalobce a žalovaného chybí také na formuláři„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ i na„ Obchodních podmínkách. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. 5. I v případě, že by byla smlouva předchůdcem žalobce i žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepředložil. 6. V řízení nebylo žádným věrohodným důkazem prokázáno, že by předchůdce žalobce skutečně ze svého vlastního účtu dne [datum] nebo jindy minimálně odeslal (odepsal) ve prospěch žalovaného spornou částku, a už vůbec nebylo prokázáno, zda a kdy byla tato sporná částka připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby se dostala do jeho dispozice a mohl s ní nakládat. Žalobce sice předložil soudu svůj interní a nesrozumitelný záznam„ [jméno] application“, z něhož však odeslání údajné platby pro žalovaného nelze nijak prokázat. Další interní doklad„ platební informace“ odeslání tvrzené částky dne [datum] z účtu předchůdce na účet žalovaného rovněž neprokazuje a nesrozumitelná, neoznačená, nedatovaná a neverifikovaná tabulka není žádným důkazem o čerpání tvrzené částky žalovaným. Žalobce sice doložil soudu sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] o tom, že žalovaný měl od [datum] u banky zřízen účet [bankovní účet], ale z tohoto potvrzení nelze zjistit, zda ani kdy předchůdce žalobce žalovanému spornou částku skutečně poskytl. Z předložených důkazů tak nelze zjistit, že žalovaný od předchůdce žalobce požadovanou částku skutečně obdržel do své dispozice. 7. Z žalobcem předložené rámcové„ Smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek“ ze dne [datum] není ani prokázáno, že právě sporná pohledávka byla skutečně převedena z předchůdce Neoznačená, nikým nepodepsaná, nedatovaná ani neorazítkovaná soupiska pohledávek, z níž nelze zjistit, k jaké konkrétní smlouvě se vztahuje, nemůže sama o sobě představovat dílčí smlouvu o postoupení pohledávek. Soudu je z úřední činnosti známo, že nedůvěryhodné úvěrové firmy mezi sebou převádí balíky údajných pohledávek dlužníků v údajně statisícových hodnotách za minimální cenu, např. za 1 Kč, která není ani v samotné smlouvě o postoupení uvedena. Účel takových převodů je nejasný a nelze tudíž vyloučit, že těmito fiktivními převody může docházet k obcházení daňových zákonů nebo k jiným nezákonnostem. Bylo na žalobci, aby prokázal, že sporné pohledávky byly na něj skutečně platně postoupeny. Žalobce nic takového nedoložil a tudíž neprokázal, že je k vymáhání tvrzené pohledávky aktivně legitimován. 8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy, o údajné úhradě tvrzené sporné částky žalovanému a o platném postoupení tvrzené pohledávky na žalobce nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. neprokázal. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.