16 C 297/2022-81 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 29.800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejím základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 36.000 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách po 600 Kč (2.400 Kč měsíčně), počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný své smluvní závazky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil pouze částku 6.200 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení dlužné dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 20.000 Kč a dlužných poplatků za služby ve výši 9.800 Kč včetně příslušenství. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne [datum] a [datum] popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízeným jednáním soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Rozsudkem ze dne 25.1.2023, č.j. 16 C 297/2022-38 soud žalobu v celém rozsahu zamítl z důvodů, že žalobce neprokázal existenci platné smlouvy o úvěru, neprokázal, že předchůdce žalobce tvrzenou částku žalovanému skutečně poskytl ani neprokázal existenci platné smlouvy o postoupení pohledávky z předchůdce na žalobce. 4. K odvolání žalobce odvolací Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci svým usnesením ze dne 25.5.2023, č.j. 75 Co 92/2023-53 rozsudek zrušil a vrátil věc soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že předchůdce žalobce žalovanému spornou částku poskytl a že předchůdce platně postoupil spornou pohledávku na žalobce. 5. V dalším řízení se soud zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru i oprávněností sporných nároků žalobce do základu i do jeho výše. 6. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 7. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalovanému„ spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti“ ve výši 20.000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu s úroky ve výši 4.000 Kč, s poplatkem za administrativu ve výši 4.000 a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, tj. v celkové výši 36.000 Kč, při RPSN 206,15 %, formou 60 týdenních splátek po 600 Kč (2.400 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. V čl. 5 bodu 1 písm. a) – f) smluvních podmínek se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky vznikne předchůdci právo mimo jiné požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení, úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, náhradu nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 400 Kč za písemnou upomínku a 1.000 Kč za osobní upomínku a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním. Smlouva byla podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným. 8. Pokud jde o vzájemné plnění, odvolací soud vyslovil závazný právní názor, že předchůdce žalobce žalovanému spornou částku 20.000 Kč poskytl. Podle tvrzení žalobce v žalobě žalovaný na úvěrový dluh uhradil do dne postoupení pohledávky na žalobce celkem částku 6.200 Kč a po postoupení pohledávky na žalobce již nezaplatil ničeho. Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena. 9. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne [datum] zjistil, že žalovaný byl svobodný (podle výpisu z CEO rozvedený od [datum]), bez dětí (podle CEO měl syna [jméno] [datum narození]), od [datum] měl trvalý pobyt v sídle Městského úřadu v Hranicích Pernštejnské náměstí 1, jako adresu místa výběru žalovaný uvedl [ulice a číslo] [obec], kde měl bydlet od února 1994 s rodiči, žalovaný byl OSVČ (podle výpisu z živnostenského rejstříku pod [IČO] měl žalovaný podnikat od [datum], jako předmět činnosti měl výrobu, obchod a služby), byl v pracovní pozici dělník, jeho čistý příjem měl být 218.453 Kč měsíčně (což za rok činí dohromady částku 2.621.436 Kč, což je velmi obtížně uvěřitelné). Žalovaný měsíčně vynakládal na bydlení částku 10.000 Kč a na telefon, jídlo, léky dopravu a oblečení vynakládal celkem částku 3.500 Kč, přičemž další výdaje neměl. Předchůdce žalobce měl pravdivost uvedených příjmů a výdajů ověřovat z neurčitě označených podkladů jako„ z daňového přiznání, z faktury a z čestného prohlášení o bydlení“, přitom ale daňové přiznání nespecifikoval ani datem jeho vystavení ani za jaké období bylo zhotoveno ani ke kterému finančnímu úřadu je žalovaný řádně podal. Údajnou fakturu neoznačil předchůdce žalobce ani číslem, ani datem vystavení ani za jakým účelem a kým byla vůbec vystavena. Čestné prohlášení o bydlení nebylo specifikováno ani datem ani osobou, která je měla vystavit. Přes opakované výzvy soudu ze dne [datum] a [datum] žalobce žádné další konkrétní skutečnosti o zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného neuvedl ani nepředložil žádné přílohy ke kartě zákazníka ani žádné podklady, z nichž zjišťoval a ověřovat tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. 10. Soud dále vyšel ze závazného právního názoru odvolacího soudu, že sporná pohledávka byla na žalobce platně postoupena. Předžalobní výzvu ze dne [datum] doručoval žalobce žalovanému na adresu [adresa], o čemž předložil pouze podací lístek ze dne [datum]. Žádný doklad o doručení této předžalobní výzvy žalovanému žalobce ani že se výzva skutečně dostala do jeho dispozice soudu nepředložil. Podle výpisu z CEO měl žalovaný trvalý pobyt od [datum] na adrese [adresa žalovaného]. Ostatně žaloba byla žalovanému doručena na adresu jeho trvalého pobytu [ulice a číslo] v [obec] dne [datum]. 11. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v únoru 2020 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 3,9 % do 23,2, %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,55 %, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 14,64 %, Equa bank ve výši 12,86 % a [ulice] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 14,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 14 %. 12. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 13. Po posouzení jednotlivých ustanovení i celého obsahu smlouvy soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., i když předchůdce žalobce v čl. 1 smlouvy zjevně z neznalosti a neprofesionálně zaměňuje spotřebitelský úvěr s peněžitou zápůjčkou, která je naprosto odlišným právním institutem. 14. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 16. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřit