16 C 299/2023-39 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 12.350 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejím základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit se souhrnným poplatkem s úroky ve výši 8.000 Kč, v celkové výši 18.000 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč (1.200 Kč měsíčně), počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná své smluvní závazky nesplnila a předchůdci žalobce vrátila pouze částku 5.650 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení dlužné dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 9.605,62 Kč a dlužných poplatků za služby ve výši 2.744,38 Kč včetně příslušenství. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne [datum] popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu s úroky ve výši 2.000 Kč, poplatkem za administrativu ve výši 2.000 a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, tj. v celkové výši 18.000 Kč, při RPSN 206,15 %, formou 60 týdenních splátek po 300 Kč (1.200 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. V čl. 5 bodu 1 písm. a) – f) smluvních podmínek se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky vznikne předchůdci právo mimo jiné požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení, úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, náhradu nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 400 Kč za písemnou upomínku a 1.000 Kč za osobní upomínku a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním. 5. Pokud jde o vzájemné plnění, podle čl. 1 bodu 2 smlouvy žalovaná potvrdila svým podpisem převzetí částky 10.000 Kč v hotovosti. Podle tvrzení žalobce v žalobě žalovaná na úvěrový dluh uhradila do dne postoupení pohledávky na žalobce celkem částku 5.650 Kč. Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena. 6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne [datum] zjistil, že žalovaná byla údajně něčí partnerka, měla 2 nezaopatřené děti, měla se zdržovat v nájemním bytě na adrese [adresa žalované], měla mít příjmy ze zaměstnání u [právnická osoba] – [právnická osoba] v [obec] jako uklízečka ve výši 4.812 Kč měsíčně, měla dostávat dávky státní sociální podpory ve výši 10.381 Kč, 2.330 Kč a 10.357 Kč měsíčně. Žalovaná měla na bydlení vynakládat 14.860 Kč, na živobytí 9.500 Kč a měla splácet předchozí úvěry ve splátkách po 1.980 Kč měsíčně. Podle Dohody o pracovní činnosti ze dne [datum] žalovaná prováděla úklidové práce a podle potvrzení obdržela za měsíc listopad 2019 částku 3.910 Kč, za prosinec 2019 částku 5.027 Kč a za leden 2020 částku 5.500 Kč. Podle rozhodnutí ÚP KP [obec] o poskytnutí příspěvku na živobytí i na bydlení v hmotné nouzi podle zák. č. 111/2006 Sb. ze dne [datum] byl žalované a dalším 5 osobám bydlících společně ([jméno] Gáborovi, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], celkem 2 dospělí a 4 děti) zvýšen příspěvek na živobytí od [datum] na částku 11.104 Kč měsíčně a podle dalšího rozhodnutí ÚP KP [obec] ze dne [datum] byl žalované a dalším 5 osobám bydlících společně ([jméno] Gáborovi, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]) od [datum] zvýšen příspěvek na bydlení na částku 10.499 Kč měsíčně. Podle výpisu z účtu žalovaná dále obdržela od ÚP KP [obec] dne [datum] částku 2.330 Kč a 7.204 Kč, dne [datum] částku 2.330 Kč a 5.736 Kč a dne [datum] částku 2.330 Kč a 3.583 Kč. Podle Dohody k nájemní smlouvě ze dne [datum] došlo k pronájmu označeného bytu žalované na dobu určitou od [datum] do [datum] a podle předpisu úhrad činilo nájemné včetně dalších poplatků za užívání bytu celkem částku 14.860 Kč měsíčně. Podle názoru soudu státní sociální příspěvky poskytnuté žalované a ostatním uvedeným osobám v hmotné nouzi podle zákona č. 111/2006 Sb. nemohou představovat pravidelný příjem žalované, z něhož by mohla být zjišťována a posuzována úvěruschopnost žalované. Rovněž příspěvky na výživu nezletilých dětí jsou dávkami určenými pro tyto děti a nejsou příjmem žalované. Navíc pouhá skutečnost, že žalované byly poskytnuty dávky v hmotné nouzi, znamená, že žalovaná nemá dostatek příjmů ke splácení úvěru. Ze zjištěných skutečností muselo být předchůdci žalobce evidentně jasné, že žalovaná nebude schopna poskytovaný úvěr řádně splácet a v tomto případě neměl předchůdce žalobce žalované úvěr vůbec poskytovat. Pokud tak přesto učinil, porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv. 7. Soud dále zjistil, že smlouvou ze dne [datum] včetně příloh byla sporná pohledávka vůči žalované postoupena z předchůdce na žalobce, o čemž měla být žalovaná informována dopisem předchůdce žalobce ze dne [datum]. Předžalobní výzvu ze dne [datum], v níž byla také výzva k úhradě dlužné částky nejpozději do dne [datum], předal žalobce k poštovní přepravě [datum]. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila spornou částku žalobci. 8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v únoru 2020 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,9 % do 18,9 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 11,9 %, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 21,9 %, Equa bank ve výši 13,53 % a [ulice] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 19,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 16,8 %. 9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 10. Po posouzení jednotlivých ustanovení i celého obsahu smlouvy soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. 11. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„