16 C 86/2023-33 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 15.617,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba] Malta) a žalovaným formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr na č. ú. [bankovní účet], který žalovaný vyčerpal ve výši 10.000 Kč a měl jej předchůdci žalobce splatit nejpozději do dne [datum]. Žalovaný ale smluvené povinnosti nesplnil a věřiteli vrátil pouze částku 2.804,82 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zbývajícího úvěrového dluhu představujícího nesplacenou jistinu úvěru ve výši 10.000 Kč, náhradu vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a úroků ve výši 4.8867,80 Kč s příslušenstvím, celkem částky ve výši 15.617,80 Kč s příslušenstvím. Žalobce sice dále obecně uvedl, že jeho předchůdce prováděl lustraci (zjišťoval úvěruschopnost) žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR,CEE,CRKI,EUCB, avšak ke svému tvrzení žádné důkazy neoznačil ani nepředložil. Žalobce dále uvedl, že pokud soud neuzná nárok žalobce z titulu tvrzené smlouvy o úvěru, nechť nárok posoudí z titulu bezdůvodného obohacení, a za tím účelem nechť si soud zajistí od banky žalovaného [právnická osoba] vyjádření, zda byl žalovaný disponentem označeného účtu ke dni [datum]. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Soud z žalobcem předložené písemné neočíslované smlouvy o revolvingovém úvěru do výše 80.000 Kč při RPSN 289,07 % (který měl být podle čl. IV. bodu 5. písm. a) smlouvy vyčerpán v plné výši dne [datum]) ze dne [datum] zjistil, že v rozporu s § 561 a § 562 o.z. neobsahuje žádný vlastoruční ani elektronický podpis předchůdce žalobce [právnická osoba] ani žalovaného. Vlastoruční nebo elektronický podpis předchůdce žalobce a žalovaného chybí také na formuláři„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ i na„ Obchodních podmínkách účinných ke dni [datum]“. Přestože podle čl. III. bodu 1. smlouvy měl předchůdce žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši a na účet žalovaného uvedený v jeho žádosti o úvěr, žalobce žádnou žádost žalovaného o úvěr soudu nepředložil. Z označení žalovaného v záhlaví předmětné smlouvy je rovněž zřejmé, že v něm není číslo jeho účtu, na které měl žalobce poskytnout částku 80.000 Kč, vůbec uvedeno. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že žalovaný skutečně dne [datum] požádal jeho předchůdce o úvěr 80.000 Kč ani že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. 5. I v případě, že by byla smlouva předchůdcem žalobce i žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepředložil. 6. V řízení nebylo žádným věrohodným důkazem prokázáno, že by žalobcem tvrzená částka 10.000 Kč (natož smluvená částka 80.000 Kč) byla dne [datum] připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby se dostala do jeho dispozice. Žalobce sice předložil soudu svůj interní a nesrozumitelný záznam„ [jméno] application“, z něhož však odeslání údajné platby pro žalovaného nelze nijak prokázat Z potvrzení the pay ze dne [datum] bylo možno pouze zjistit, že částka 10.000 Kč byla z účtu předchůdce žalobce pouze odesílána a další interní doklad„ platební informace“ připsání tvrzené částky na účet žalovaného rovněž neprokazuje. Žalobce žádost žalovaného o úvěr nepředložil a z předložených důkazů tak nelze zjistit, zda předchůdce žalobce žalovanému smluvenou částku případně žalobcem tvrzenou částku 10.000 Kč skutečně poskytl. 7. Z žalobcem předložené smlouvy ze dne [datum] ve znění přiložené soupisky není ani prokázáno, že právě sporná pohledávka byla skutečně převedena z předchůdce na žalobce. Z neoznačeného a nikým nepodepsaného a nedatovaného soupisu pohledávek není vůbec zřejmé, že skutečně jde o přílohu ke smlouvě o postoupení ze dne [datum] nebo se vztahuje k jiné smlouvě mezi jinými subjekty. V soupisce je sice uvedena pohledávka po žalovaném ve výši 15.617,80 Kč, avšak s ohledem na žalobcem předloženou nečíslovanou a nepodepsanou úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky do výše úvěrového limitu 80.000 Kč, nelze mít za prokázané, že se jedná právě o spornou pohledávku, nebo zda jde o jinou pohledávku, čemuž by nasvědčovala i rozdílná výše obou pohledávek. Bylo na žalobci, aby bez jakýchkoliv pochybností prokázal, že sporná pohledávka z tvrzené smlouvy byla na něj řádně a platně převedena. Tuto povinnost žalobce v řízení nesplnil. 8. Žalobce sice v žalobě navrhl, aby si soud k otázce„ kdo byl majitelem označeného účtu ke dni [datum]“ zajistil důkaz dotazem na [právnická osoba] Vzhledem ale ke skutečnosti, že žalobce ani neprokázal, že žalobce je ve sporu aktivně legitimován, posoudil soud návrh na provedení tohoto důkazu za nadbytečný. Navíc nic žalobci nebránilo předložit soudu žádost žalovaného o úvěr, v níž měl být účet žalovaného označen, případně požádat o identifikaci majitele účtu údajnou banku žalovaného. 9. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy, o údajné úhradě tvrzené sporné částky žalovanému a o platném postoupení tvrzené pohledávky na žalobce nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. neprokázal. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.