16 C 96/2023-45 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] a [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 12.130 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum], [číslo] poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalovanému spotřebitelskou půjčku ve výši 13.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit spolu s dohodnutými úroky a poplatky ve výši 9.426 Kč (které představují 72,5 % z jistiny půjčky), tj. celkem částku 22.426 Kč, formou 45 týdenních splátek po 499 (1.996 Kč měsíčně) v dohodnutých lhůtách splatnosti. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a na dluh uhradil pouze částku 19.300 Kč. Žalovaný tak dosud dluží žalobci na jistině této půjčky částku 12.300 Kč s příslušenstvím. Smlouvou ze dne [datum] právní předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že dříve uzavřel s předchůdcem žalobce ještě jednu smlouvu o půjčce kolem 10.000 Kč, kterou však již splatil. Na spornou smlouvu nepamatuje. Po nahlédnutí do sporné smlouvy o půjčce ze dne [datum], do karty zákazníka ze dne [datum] a do uznání dluhu ze dne [datum] žalovaný namítl, že své podpisy na uvedených listinách nepoznává, popřel jejich pravost a brojil, že ručně psaný text na uvedených listinách nepsal. 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Z písemné smlouvy o půjčce ze dne [datum], [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a spotřebitelem označeným jako [celé jméno žalovaného], RČ [číslo], bytem [adresa žalovaného] [číslo] Sb. Touto smlouvou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout označenému spotřebiteli půjčku ve výši 13.000 Kč v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši 9.426 Kč (sestávající z úroku 1.240 Kč, z poplatku za administrativní činnost 2.080 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek 6.106 Kč, představující celkem 72,5 % z jistiny půjčky), jíž se označený spotřebitel zavázal splácet v celkové dohodnuté výši 22.426 Kč v 45 týdenních splátkách po 499 Kč (1.996 Kč měsíčně) vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Na smlouvě se nachází podpis obchodního zástupce předchůdce žalobce a podpis zákazníka. 5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak podle smlouvy měl zákazník převzít od předchůdce žalobce půjčku ve výši 13.000 Kč v hotovosti a tuto skutečnost stvrdit podpisem smlouvy. Žádný jiný doklad o skutečném převzetí částky žalovaným žalobce soudu nepředložil. Z obsahu doplnění žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný měl na dluh z půjčky zaplatit do dne postoupení pohledávky na žalobce [datum] částku 7.100 Kč a po postoupení pohledávky další částku 12.200 Kč. Žalovaný tak měl předchůdci i žalobci zaplatit celkem částku 19.300 Kč. Žalobce nepředložil soudu žádné doklady o tom, že uvedenou částku zaplatil v hotovosti nebo bezhotovostně skutečně žalovaný. Nikým nepodepsaný sumář splátek takovým dokladem není. 6. Pokud jde o zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného, ze zákaznické karty vyplývá, že adresa výběru u spotřebitele byla [ulice a číslo], [obec], adresa jeho trvalého bydliště byla [ulice a číslo], [obec], že žalovaný měl žít s rodiči, že číslo jeho občanského průkazu platného do [datum] bylo„ 2013“ (podle protokolu o jednání ze dne [datum] žalovaný měl číslo [číslo obč. průkazu]), měl být zaměstnaný jako číšník v restauraci Henčlov a pobírat čistou mzdu 10.000 Kč měsíčně, měl vynakládat částky ve výši 2.000 Kč na nájem, 200 Kč na telefon a 3.800 Kč na domácnost. Předchůdce žalobce měl tyto skutečnosti ověřit pouze z OP a z neoznačené pracovní smlouvy. Žalovaný při jednání soudu dne [datum] popřel, že by vyplňoval údaje uvedené v kartě zákazníka a pravost svého podpisu na kartě. Nicméně připustil, že výše uvedené údaje o jeho poměrech odpovídaly tehdejší realitě. 7. Z uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba] ze dne [datum] vyplývá, že shora označený spotřebitel [celé jméno žalovaného] měl uznat dluh ze smlouvy [číslo] ve výši 20.926 Kč co do důvodu i do výše. Pod textem uznání se nachází ručně psané údaje o jménu, příjmení, adrese, telefonickém spojení a zaměstnavateli (Úřad práce) a podpis zákazníka. Žalovaný při jednání soudu dne [datum] popřel, že by vyplňoval údaje uvedené v uznání dluhu a pravost svého podpisu na tomto uznání. 8. Podle smlouvy ze dne [datum] ve znění příloh byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do [datum] a podle podacího archu výzvu žalobce zaslal žalovanému na adresu podle CEO [ulice a číslo], [obec]. 9. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v listopadu 2013 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 22,7 % do 23,7 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 23,2 %, [právnická osoba] takto a Equa bank v té době takto nízké úvěry neposkytovaly a [obec] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 18,9 %. Průměrná roční úroková sazba bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 21 %. 10. Předně soud konstatuje, že ke dni [datum] vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § [číslo] odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z. 11. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2). 12. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 13. Soud dále konstatuje, že dne [datum] vstoupil v účinnost zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 14. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném od novely provedené zákonem [číslo] t.j. od [datum] do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. (a shodně i podle zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016 dosud) soud obecně uvádí, že věřiteli je uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o půjčce, zápůjčce nebo úvěru (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splác