8 C 34/2023-38 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedenou částku s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce (dále jen " Smlouva), na jejím základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli s částkou ve výši 9 554 Kč (3 103 Kč úrok a 4 891 Kč poplatek za zpracování zápůjčky), celkem částku 19 554 Kč formou 52 týdenních splátek po 377 Kč. Žalovaný neuhradil splátky řádně a včas, uhradil celkem 1 600 Kč. Jistina činí 9 316,38 Kč a souhrnný dlužný poplatek 8 007,62 Kč. Žalovaný se domáhá kapitalizovaných úroků ve výši 2.773,18 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.821,87 Kč, úroků ve výši 28,20 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.316,38 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 10,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.316,38 Kč od [datum] do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). 3. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností [právnická osoba], jejím přípisem ze dne [datum], odeslaným poštou dne [datum]. 4. Z listiny nadepsané jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ datované dne [datum] soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka dne [datum] žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný společně poplatkem ve výši 7 994 Kč (součet úroku 3 103 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 4 891 Kč) a částkou pojistného ve výši 1 560 Kč (celkem 19 554 Kč) zavázal splatit původní věřitelce v 52 týdenních splátkách po 377 Kč RPSN činila 263,12 %. 5. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, jako zaměstnavatel uveden [právnická osoba] [obec], jeho příjem uveden 11 444 Kč měsíčně, jako ostatní příjem žadatele uvedeno 12 300 Kč bez další specifikace, celkem příjmy 23 744 Kč. Počet osob v domácnosti nebyl uveden. Ověřeny byly výpisy z účtu a pracovní smlouva, jiné listiny nebyly ověřeny. Jako druh bydlení uvedl ubytovna, výdaje nebyly uvedeny. Zápůjčka u jiné společnosti uvedeno ne. Mezi výdaji: externí splátky uvedeno 0, interní splátky nebylo uvedeno, odhadované výdaje žadatele 1 000 Kč, použitelný příjem nebyl uveden. Výdaje na bydlení (nájem/inkaso, energie) nebyly vůbec uvedeny, zohledněny a nebyly nijak ověřeny, stejně tak nebyly zohledněny ani další osobní výdaje (jídlo, telefon, léky, doprava, oblečení). Jediné dokumenty, které byly předloženy jsou dvě výplatní pásky žalovaného za měsíce [číslo] a [číslo], z nichž bylo zjištěno, že žalovaný odpracoval 3 dny, čistý příjem činil 1 861 Kč, doplatek 12 226 Kč za [číslo], další měsíc odpracoval 6 dnů, čistý příjem činil 4 125 Kč, doplatek 10 659 Kč za [číslo]. 6. Podle přehledu plateb- tabulky umoření má soud za prokázáno, žalovaný na pohledávku ze smlouvy zaplatil ve čtyřech splátkách celkem 1 600 Kč, poslední splátku uhradil dne [datum]. 7. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že její předchůdce ověřil úvěruschopnost posuzovaného, který byl dotazován na své poměry, a informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedené v části ověřené dokumenty. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalovaného uvedené ve smlouvě, že poskytl pravdivé informace, je schopen celkovou dlužnou částku zaplatit a byly mu poskytnuty předsmluvní informace. Tuto skutečnost žalovaný potvrdil a předchůdce žalobkyně vycházel z presumpce poctivosti jednání a pravdivosti údajů uvedených v zákaznické kartě. Tímto posoudil úvěruschopnost. 8. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti. 9. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smluv o zápůjčce peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž dosud uhradil částku 1 600 Kč. Žalobkyně řádně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Soud naopak nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením každé smlouvy o zápůjčce řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěry splácet. 10. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen („o.z.“) byla předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy (také jen ZosÚ). 11. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § [číslo] odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Soud se dále zabýval tím, zda původní věřitelka neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozpo