9 C 92/2023-73 — Okresní soud v Přerově

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné manželky ve výši 3.000 Kč měsíčně s účinností od [datum] do zániku manželství, se splatností běžného výživného do každého 15. dne v měsíci (výrok I.). Ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.). Nedoplatek na výživném za dobu od [datum] do [datum] ve výši 7.700 Kč byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni do tří dnů od doručení rozsudku (výrok III.). Podle výroku IV. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný směřoval včasné odvolání proti napadenému rozsudku vyjma výroku II. Namítal, že žalobkyně ve vztahu k výživnému manželky není potřebnou osobou, jestliže má své pravidelné měsíční příjmy jednak ve formě invalidního důchodu cca 6.800 Kč a jednak ze zaměstnání cca 20.000 Kč čistého, což je fakticky v souhrnu více než činí skutečný příjem žalovaného, plynoucí z jeho daňových přiznání a jím vystavených faktur. Okresní soud však tyto listiny k důkazu nerealizoval, ač je povinen z nich vycházet, a místo toho je však nahradil svou volnou úvahou o odhadovaném příjmu žalovaného okolo 31.000 Kč čistého měsíčně. Samotná skutečnost, že žalovaný jako OSVČ spolupracuje výhradně s obchodním závodem svého otce, resp. s rodinnou firmou, přitom nezpochybňuje vypovídací hodnotu listin předložených k podnikatelskému příjmu otce. Žalovaný v řízení před okresním soudem opakovaně poukazoval na to, že dlouhodobě nevychází se svými příjmy z podnikání a musí si půjčovat finanční prostředky od svých rodičů. Přiznání výživného manželky je rovněž v rozporu s dobrými mravy, protože tvrzení žalobkyně o fyzickém a psychickém násilí ze strany žalovaného či jeho alkoholismu nebyla nikdy nijak prokázána. Žalobkyně se tak z rodinné domácnosti odstěhovala zcela bezdůvodně - ze svého rozmaru, aniž by ji k tomu žalovaný přiměl či donutil, a tím jí vznikly zbytečné náklady na pronájem bytu. Žalovaný navrhoval buď zrušení napadené části prvostupňového rozsudku a vrácení věci v tomto rozsahu okresnímu soudu k dalšímu řízení, nebo změnu tak, aby i část žaloby o výživné manželky za období od [datum] do zániku manželství účastníků byla v plném rozsahu zamítnuta a současně aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalobkyně při odvolacím jednání dne [datum] navrhovala potvrzení napadené části rozsudku okresního soudu. Současně v závěrečném návrhu žádala od žalovaného náhradu nákladů odvolacího řízení vzniklých jejím právním zastoupením. 4. Krajský soud k odvolání žalovaného přezkoumal meritorně i procesně rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v meritorních výrocích I. a III. a v souvisejícím nákladovém výroku IV. (§§ 206, 212 občanského soudního řádu, dále o. s. ř.). Nezjistil žádný důvod ve smyslu § 219a o. s. ř. pro kasační rozhodnutí, proto nařídil odvolací jednání. Dospěl k závěru, že jediným důvodem pro změnu napadené meritorní části rozsudku okresního soudu je časové ohraničení povinnosti žalovaného platit výživné manželky, a to v důsledku nabytí právní moci rozvodového rozsudku. 5. Krajský soud přejímá správná skutková zjištění okresního soudu a ve smyslu § 120 o. s. ř. pouze doplnil prvostupňové dokazování. Podle listinného důkazu žalovaný zaplatil žalobkyni okresním soudem vyčíslené dlužné výživné manželky ve výši 7.700 Kč. Z připojeného opatrovnického spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. P 229/2023, vedeného ohledně nezletilé dcery účastníků, [jméno] narozené [datum], bylo zjištěno, že otec jako účastník řízení mimo jiné vypověděl:„ Příjem mám z podnikání, může to být [číslo] až 40.000 Kč měsíčně“. Z připojeného rozvodového spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 9 C 6/2023, konkrétně z rozsudku ze dne 22. 6. 2023, č. j. 9 C 26/2023-30, bylo zjištěno, že nabyl právní moci dne [datum]. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 8. 2023, č. j. 70 Co 212/2023-39 (rozhodnutí o náhradě nákladů řízení manželů [příjmení] v rozvodovém řízení), a to z jeho odůvodnění, bylo zjištěno, že oba manželé se výslovně shodli na tom, že právě déletrvající nadměrné požívání alkoholu manželem bylo příčinou rozvratu manželství (viz text protokolu o jednání č. l. 28 ze dne [datum], strana 2 - poslední odstavec a strana 3 - závěrečné přednesy). Manžel byl ze společného obydlí vykázán pro domácí násilí vůči manželce, a to v lednu 2023 Policií ČR a následně soudem. Z odůvodnění prvostupňového usnesení ze dne 13. 1. 2023, č. j. 7 Nc 7001/2023-11 vyplývá, že podle úředního záznamu o vykázání Policií ČR z [datum] manžel dlouhodobě nejméně od roku 2014 opakovaně fyzicky a psychicky týral manželku za přítomnosti jejich nezletilé dcery ([jméno], narozené [datum]). Jednalo se především o vynucování bezpodmínečné poslušnosti, ponižování, vyhrožování zabitím, bránění ve styku s blízkými, bránění ve volném pohybu nebo jeho kontrola, sprosté nadávky, agresivitu, při časté opilosti manžela: Manželka vyhledala [anonymizováno] pomoc a od [datum] je v invalidním důchodu pro úzkostnou depresivní poruchu (viz odstavce 2, 4, 6 a 7 odůvodnění citovaného usnesení). K odvolání manžela (odpůrce) proti citovanému prvostupňovému usnesení o domácím násilí krajský soud citované prvostupňové usnesení potvrdil usnesením ze dne 14. 2. 2023, č. j. 70 Co 37/2023-49 s tím, že manželkou popisované násilné jednání manžela vůči ní bylo prokázáno objektivními záznamy Policie ČR a sklon manžela k nadměrnému častému požívání alkoholu také lékařskou zprávou, podle níž manžel opakovaně nedodržel ambulantní protialkoholní léčbu. Žalobkyně se při odvolacím jednání dne [datum] vyjádřila tak, že žalovaný je aktuálně již v postavení obviněného pro zločin jejího týrání, a to na základě znaleckého posudku, který u žalobkyně prokázal syndrom týrané osoby. Žalovaný potvrdil, že obvinění mu bylo již sděleno, nesouhlasí s ním. 6. Skutkový stav byl zjištěn úplně a je adekvátním podkladem pro meritorní rozhodnutí o odvolání žalovaného. V odvolacím řízení žalovaný navrhoval doplnění dokazování listinou prokazující, že částku 7.700 Kč na úhradu dlužného výživného manželky mu zapůjčil jeho otec. Dle § 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, přičemž v tomto sporném řízení je limitován ustanovením § 205a o. s. ř. Krajský soud uvedený důkazní návrh zamítl, protože by nemohl přinést žádný nový relevantní údaj do správného právního vyhodnocení žaloby okresním soudem. 7. Okresní soud k nároku žalobkyně na výživné manželky (§ 697 občanského zákoníku, dále o. z.) realizoval komplexní a vyčerpávající dokazování a provedené důkazy právně vyhodnotil plně v souladu se zásadou zakotvenou v § 132 o. s. ř. Odvolací soud považuje za správné, úplné, logické a srozumitelné všechny právní závěry, rozvedené v odstavcích 16. až 22. odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud se v odůvodnění napadeného rozsudku pečlivě zabýval podmínkami žalovaného nároku včetně příjmů obou účastníků (odstavec 17) a korektivu„ dobrých mravů“ (odstavec 18), a správně časově specifikoval rozhodné období od [datum] do„ zániku manželství“. Výživné manželky zohledňuje komplexní poměry obou účastníků i částku výživného, určenou žalobkyni pro jejich nezletilou dceru Terezu. Krajský soud se s rozhodnutím okresního soudu i s jeho závěry zcela ztotožňuje, proto na ně plně odkazuje, a to přesto, že druhostupňové rozhodnutí má formu změny napadených meritorních výroků. Jediným důvodem této změny je totiž fakt, že za deset dní po vyhlášení napadeného rozsudku o výživném manželky z [datum] nabyl dne [datum] právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků, čímž došlo k časovému ohraničení práva na výživné manželky na dobu od [datum] (datum podání žaloby) do [datum] (poslední den trvání manželství). 8. Odvolací argumentace žalovaného ve vztahu k příjmům účastníků je pouze neopodstatněnou polemikou se správnými závěry okresního soudu. Krajský soud k nim doplňuje, že tvrzení žalovaného o jeho dlouhodobě nepříznivé finanční situaci je v rozporu s účelem jeho mnohaleté podnikatelské činnosti (tímto účelem je zisk), což při stabilním převisu poptávky po zaměstnancích různých profesí dosud neřešil změnou zdroje příjmů z podnikatelských na zaměstnanecké. Přitom je obecně známo, že zejména různé obchodní řetězce průběžně nabízejí nekvalifikované pracovní pozice (např. skladník) s příjmem nejméně 35.000 Kč čistého měsíčně a tedy ještě vyšším, než ke kterému dospěl okresní soud u žalovaného. [příjmení] přiznání je primárně určeno pro účely správní (výpočet daně z příjmu), proto i podle judikatury Ústavního soudu ČR se v soudním řízení o výživném, je-li povinným podnikatel, vychází z jeho komplexní situace včetně majetku a životní úrovně, čemuž okresní soud bezezbytku dostál. Nadto lze konstatovat, že okresní soud při jednáních provedl k důkazu i daňová přiznání žalovaného za zdaňovací období 2020, 2021 a 2022 (viz protokoly o jednání z [datum] a z [datum]), nicméně v textu odůvodnění napadeného usnesení z nich zjištěné údaje neprezentoval. Krajský soud to nepovažuje za zásadní