2 C 40/2026-41 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované domáhala zaplacení částky 15 232 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná spolu s žalobkyní uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční částku ve výši 11 200 Kč, který měl být splacen dne 9. 10. 2025. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplatila řádně a včas a dostala se tak do prodlení. Žalovaná byla k jeho úhradě vyzvána, na svůj dluh neuhradila ničeho. Dne 19. 10. 2025 byla žalované zaslána předžalobní upomínka. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně ani přes výzvu soudu neuvedla žádná tvrzení, ani nedoložila žádné důkazy.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že podle ní je smlouva o úvěru absolutně neplatná, jelikož žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila její úvěruschopnost. Pokud by tak učinila, musela by tak dospět k závěru, že žalovaná není objektivně schopná poskytnutý úvěr splácet, jelikož před poskytnutím úvěru činil souhrn měsíčních splátek veškerých úvěrů žalované 172 254 Kč, současně její příjem nepřesahoval 42 000 Kč a měla vyživovací povinnost ke 2 nezletilým dětem. Navrhla, aby soud žalobu jako celek zamítl, popř. pokud soud shledá smlouvu o úvěru absolutně neplatnou a žalované bude uložena povinnost vrátit poskytnutou jistinu, poukázala na svou nepříznivou majetkovou situaci a uvedla, že je schopna splácet maximálně částku 1 000 Kč měsíčně.K výroku I3. Podáním ze dne 27. 4. 2026 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 4 032 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 200 Kč od 10. 10. 2025 do 12. 2. 2026.4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") může žalobce za řízení vzít návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.5. S ohledem na shora uvedené soud řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. v části zastavil. K tomuto postupu nebyl nutný souhlas žalované (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).K výroku II6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní smlouvu o úvěru (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ), na základě které žalobkyně poskytla žalované na její účet finanční prostředky ve výši 11 200 Kč (zjištěno z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ), které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem v jediné splátce ve lhůtě 30 dnů (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná splátku úvěru nehradila řádně a včas, dostala se tak do prodlení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 7. 2. 2025 včetně potvrzení o odeslání).7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).9. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)10. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.14. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.15. Žalobkyně v návrhu neuvedla žádná tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované. Tato tvrzení nedoplnila an